Noční hlídka nad stolem
profesor Bohumil Pavlok
Rodinný dům v zahradě na kraji slezské obce Řepiště. 16. ledna 2002 v něm zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let básník, literární kritik, překladatel a středoškolský profesor Bohumil Pavlok. Pavlokův rod v Řepištích žil podle dochovaných záznamů od 17.století a sám básník zůstal svému rodišti věrný prakticky po celý život. Když bylo Bohumilu Pavlokovi šest let (narodil se 22.listopadu 1922), zemřel mu otec, výrazná osobnost kraje. Loučení s otcem na smrtelné posteli malého chlapce poznamenalo. Oporou se mu pak stala matka. Na ní závisel osud rodového dvorce v době hospodářské krize i starost o početnou rodinu.
Pavlokova literární generace bývá nazývána rozptýlenou. Někteří emigrovali, jiní byli zavřeni do kriminálů, další kolaborovali s režimem. Sám Pavlok nestačil před nástupem komunistů k moci vydat sbírku a čekal na ni až do roku 1990. Literární kmotři začínajícího autora však nebyli ledasjací - v Peckově Jitru Pavlok debutoval, Jan Strakoš jej učil na frýdecko-místeckém gymnáziu, v poválečném Zahradníčkově Akordu Pavlok publikoval verše i literárně-kritické soudy. Jeho básně se v knížce objevily pouze v r.1947 v generačním Velikonočním almanachu spolu s verši Zdeňka Rotrekla, Josefa Suchého, Ivana Slavíka. Stalinský režim 50.let však Pavloka neobešel - komunisté dobře věděli, kdo má u žáků respekt a důvěru. Z učitelování byl Pavlok propuštěn, pracoval v ostravských hutích a ke svému učitelskému řemeslu se mohl vrátit až v čase politické oblevy.
Bohumil Pavlok byl elegický pozorovatel věcí, jež míjejí. Teskně se za nimi ohlížel. A současně - jakoby v onom neustálém plynutí času hledal záchytné body. Ctil dílo Demlovo, Zahradníčkvo i Březinovo, zvlášť pro jejich chápání života jako spojení mrtvých, živých a dosud nenarozených. Pro onen "řetězec rukou, které obepínají svět." Pavlokovo literární dílo není nikterak obsáhlé, spíš střídmé i skromné (nedávno vyšel v nakladatelství Tilia výbor z jeho celoživotní tvorby pod názvem Slovo jako zrno), vzácně nětěkavé. Jakoby o něm platilo to, co sám autor na sebe „prozradil“ v jedné své básni, tedy že „za každý verš/nějak platím/úzkostí a nejistotou/noční hlídkou /nad svým stolem/ slzou potem odříkáním// Čím zaplatím/jak zaplatím/ten verš poslední.“
V slezských Řepištích vyčuhuje mezi staletými lipami dřevěný kostelík sv.Michaela obkroužený hřbitovem. Tam práchniví kosti dávných básníkových předků, tam je Bohumil Pavlok také pohřben.
Miloš Doležal
