Peter Brook: Prostor jako nástroj
V cyklu Psáno kurzívou uvádíme esej současného anglického divadelníka. Problematika divadelního prostoru je vedle otázek herecké tvorby, vztahu režiséra a herce, vztahu herců a obecenstva, jedním ze stěžejních témat, jimiž se Peter Brook ve své praxi i ve svých úvahách celoživotně zabýval. Knihu Pohyblivý bod, z níž je vybrán tento text, přeložil Jan Hančil. Připravil Jiří Vondráček. V režii Markéty Jahodové účinkuje Jiří Ornest.
Premiéru vysíláme k 85. výročí autorova narození (21.3. 1925), a zároveň v rámci Britského roku.
Peter Brook je znám jako divadelní, operní a filmový režisér, a často také autor scénografie a hudby k vlastním inscenacím. Narodil se 21.3.1925 v Londýně. Je absolventem Magdalen College v Oxfordu. Pracoval v divadlech v Londýně, v Paříži a v New Yorku. V letech 1949-1950 byl uměleckým šéfem opery Covent Garden, v letech 1962-1971 jedním z režisérů Royal Shakespeare Company. Od roku 1971 vedl v Paříži Mezinárodní středisko divadelní činnosti (CICT, od roku 1975 s názvem Mezinárodní středisko divadelních výzkumů - CIRT/CITR), jehož sídlem je od 1974 divadlo Bouffes du Nord. Debutoval během studia v Oxfordu Tragickou historií o doktoru Faustovi Christophera Marlowa. V roce 1945 uvedl Brook v Birminghamu prvního Williama Shakespeara (Král Jan) a v roce 1946 už pracoval v Shakespeare Memorial Theatre ve Stratfordu. Následovalo víc než 50 mimořádně zajímavých inscenací. Mezi jinými Titus Andronikus s Lawrence Olivierem (Brookova vlastní hudba a scéna, 1955), Rodinné shromáždění T. S. Eliota, Pohled z mostu A. Millera (oboje 1956), muzikál Sladká Irma a Dürrenmattova Návštěva staré dámy (oboje 1958), Král Lear s Peterem Scofieldem (1962), Fyzikové (1963), Marat/Sade Petera Weisse (1964), US (1966), Senekův Oidipús s Johnem Gielgudem (1968), Sen noci svatojánské (1970). O rok později inscenoval v Iránu Orghast (1971). Putování po Africe se uskutečnilo v roce 1972. Další inscenace: Timon Athénský (1974), Ikové (1975-1976), Král Ubu (1977), Ptačí sněm (1979), Višňový sad (1981), Mahábhárata (1987), Muž, který (1993). Z operních režií to byly například inscenace Borise Godunova v Covent Garden (1948), Evžena Oněgina v Metropolitní opeře (1958) a Carmen v Bouffes du Nord (1981). Vydal knihy Prázdný prostor (1968), Pohyblivý bod (1987) a Žádná tajemství (1993).
