Louis Pergaud: Knoflíková válka

Osmidílná četba na pokračování z Knoflíkové války Louise Pergauda (1912) (kniha nese důležitý podtitul Román mého dvanáctého roku) je plná humoru, je z ní však patrný i další rozměr vyprávěného příběhu: totiž tvrdost venkovských klukovských bitev, sveřepost, s jakou se chlapci vrhali do bojů, celý ten předobraz pozdějších bitev skutečných. Příčina nesvárů dvou vsí leží kdesi v temnotách minulosti, ale zášť je stále živá. Fiktivní vesnice Lovern je ve skutečnosti obec Landresse v kraji Franche-Comté, kde Pergaud nějakou dobu bydlel. V pevně uspořádaném světě francouzského tradičního venkova ještě počátkem 20. století platilo, že neúčast na mši je i v případě nezletilých podezřelá - a tak se klukovské „dějiny“ odehrávají mezi školou, domácími povinnostmi a zvoněním kostela. I tak toho stihli víc než dost...

Když řekneme Knoflíková válka, většině lidí se vybaví stejnojmenný film, který úsměvným způsobem zachytil válčení dvou skupin chlapců z francouzského venkova na přelomu 19. a 20. století. Literární redakce připravila pro posluchače rozhlasovou podobu tohoto příběhu ve formě osmidílné četby na pokračování. Literární předloha Louise Pergauda z roku 1912 (s důležitým podtitulem Román mého dvanáctého roku) je stejně jako filmové zpracování plná humoru, je z ní však patrný i další rozměr vyprávěného příběhu: totiž tvrdost venkovských klukovských bitev, sveřepost, s jakou se chlapci vrhali do bojů, celý ten předobraz pozdějších bitev skutečných. Příčina nesvárů dvou vsí leží kdesi v temnotách minulosti, ale zášť je stále živá. Fiktivní vesnice Lovern je ve skutečnosti obec Landresse v kraji Franche-Comté, kde Pergaud nějakou dobu bydlel. V pevně uspořádaném světě francouzského tradičního venkova ještě počátkem 20. století platilo, že neúčast na mši je i v případě nezletilých podezřelá - a tak se klukovské „dějiny“ odehrávají mezi školou, domácími povinnostmi a zvoněním kostela. I tak toho stihli víc než dost...

Francouzský prozaik a básník, autor Knoflíkové války Louis Pergaud (1882-1915) se narodil v rodině venkovského učitele, po otci zprvu převzal učitelské „řemeslo“. Pro své poněkud „buřičské“ smýšlení byl často přemisťován, později se stal úředníkem a novinářem. Nadaný prozaik padl za 1. světové války. V roce 1907 debutoval sbírkou lyrických básní Úsvit, o tři roky později obdržel Goncourtovu cenu za knihu kiplingovských příběhů Od lišky ke strace Příběhy o zvířatech. V povídkách z tohoto souboru vystupuje Pergaud jako mistrovský vypravěč drobných příběhů z lesního prostředí. Život zvířat podává v až naturalisticky laděné poloze a z přírodního světa nečiní žádnou idylickou záležitost – většina vyprávění končí smrtí zvířecího protagonisty. Pokud se do vyprávění zatoulá člověk, je nelítostným hubitelem živočichů.

Knoflíková válka, dodnes Pergaudova nejznámější kniha, vyšla r. 1912. První film podle této předlohy byl natočen r. 1936, známější filmové zpracování pak vzniklo r. 1962 za režie Yvese Roberta. V souvislosti s Knoflíkovou válkou se někdy mluví o „rabelaisovské vervě“: Pergaudovi není nic tak vzdáleno jako jednorozměrný didaktismus běžných knih pro děti, jeho vyprávění s rozkoší využívá venkovského dialektu a jeho hrdinové v jasnozřivých chvílích odhalují zdánlivě jednoduché pravdy: „A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni...“

Osmidílnou četbu na pokračování z překladu Evy Bezděkové připravila Alena Heroutová. V režii Petra Adlera čte Jan Novotný. Pořad byl natočen v roce 2001.

Spustit audio