Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc
Thufury na Islandu - AkrafjallFoto: Reynir.net, flickr.com
„Román je nádherně vřelým zřetězením příběhů islandských venkovanů. Přesvědčivě dokládá, že život někdy jako by měl na menších místech větší rozměry,“ píše se v jedné recenzi na české vydání knihy (Helena Březinová, Respekt, 34/2009).
Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo a pak přijde noc
Islandský venkov je stěžejním tématem tvorby Jona Kalmana Stefánssona. Ve vyprávění o životě jedné vesnice na západě Islandu se v románu Letní světlo, a pak přijde noc každým z příběhů ptá po smyslu bytí a směřování. Provokuje, ironizuje, ale neodpovídá. Odpověď je ponechána čtenáři či posluchači.
Jón Kalman Stefánsson (nar. 1963) se díky řadě literárních ocenění dnes řadí mezi významné islandské spisovatele. Nejprve začal publikovat poezii, první sbírka básní mu vyšla v roce 1988. V následujících letech se přiklonil k románové tvorbě, ale nikdy se nevzdal výrazně poetického vidění světa. Sbírkou povídek Strouhy v dešti (1996) se přihlásil ke svému zásadnímu námětu: islandskému venkovu. Vztahují se k němu všechny jeho další knihy, jako i román Letní světlo, a pak přijde noc.
Místem děje románu je vesnice na západě Islandu, čítající asi čtyři stovky obyvatel. Ocitáme se v 90. letech 20. století, v době převratných změn ve společnosti, což ovšem hrdinové knihy jaksi pomíjejí, a i když jeden z nich na čas uniká ze zdánlivě upadajícího venkova do hlavního města a dál do ciziny, opět se vrátí, navzdory trendu moderní doby. Vypravěčem je kolektivní vědomí celé vesnice. Nic se tu neutají: vztahy, strasti, radosti. Ale kdesi hlouběji zaznívají hlavně otázky: odkud a kam směřujeme?
Autor pracuje s tématy jako touha, samota či smrt, ale jeho styl vyprávění je oproštěn od jakéhokoli romantizování nebo patosu, naopak. Působí jednoduše, nenásilně, plyne s lehkostí, své samozřejmé místo tu má ironie.
Stefánsson za román roku 2005 obdržel nejprestižnější islandskou literární cenu a byl nominován na Cenu severské rady. V češtině vyšel v překladu Heleny Kadečkové.
