Bohumil Vít Tajovský : Člověk musí hořeti (10 částí)

Bohumil Vít Tajovský se narodil 3. 3. 1912 v Klanečné u Německého Brodu. Po maturitě na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (1931) nastoupil do semináře v Hradci Králové. V roce 1934 vstoupil do noviciátu u želivských premonstrátů, v roce 1937 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze, 4. 7. 1937 měl primici v Želivě. V letech 1939–41 dálkově studoval a složil profesorské zkoušky. Potom až do roku 1948 vyučoval jako profesor náboženství, filozofii, dějiny a latinu na gymnáziu v Humpolci.

V únoru roku 1948 byl akčním výborem v Humpolci veřejně označen za nepřítele lidu a byl mu zakázán vstup do humpoleckého gymnázia. Počátkem roku 1950 byl v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem zatčen neprávem odsouzen za velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu na 20 let vězení. Byl vězněn na Pankráci, Mírově, Valdicích a Leopoldově, v roce byl propuštěn na amnestii. V letech 1960–71 pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář. V roce 1969 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu veřejné duchovní služby, v roce 1971 odešel do invalidního důchodu.

V roce 1993 se vrátil s řádovou komunitou na Želiv a pomáhal zde obnovovat klášterní život. Na jaře roku 1999 postoupil část svých opatských pravomocí nově zvolenému opatu­koadjuktorovi želivského kláštera. V prosinci 1999 v želivském klášteře zemřel.

Desetidílnou četbu na pokračování z pamětí opata Tajovského připravila Šárka Grauová. V režii Markéty Jahodové účinkuje Petr Pelzer.

Odvysílané díly si můžete poslechnout také na stránce Hry a literatura ve streamu.