Schůzky s literaturou věnované básníku Františku Halasovi

3.10. tomu bylo 110 let, co se v rodině brněnských textiláků Halasových narodil jeden z největších českých básníků 20. století František Halas (3.10.1901 – 27.10.1948). A před dvaceti lety vznikl k Halasovu nedožitému 90. výročí rozhlasový snímek Potopa. Jeho autor, tehdy redaktor LDR ČRo Brno Ludvík Němec, sestavil (dodnes jsem přesvědčen, že s mimořádným citem i pokorou) stereofonní kompozici z básní, které Halas za svého života nikdy nepublikoval a nikdy nedokončil. V Československu vyšly poprvé až v edici Jindřicha Chalupeckého v roce 1965 jako torza skladeb Potopa - Hlad.

Na dvacet let starém snímku tehdy intenzivně spolupracoval režisér Petr Dufek. Účinkujícími jsou František Derfler, Ivana Valešová, Alice Koláčková, Igor Bareš a Karel Bartoň. Hudebně spolupracoval skladatel Daniel Forró, technicky zvukový mistr Josef Daněk a technička Marie Stojanová. Potopa zazněla na Vltavě v premiéře v roce 1991, repríza po čtyřech letech a jak se postupně měnilo programové schéma stanice, nenašla už kvůli stopáži další příležitost.

Jakkoli jsou verše Potopy básnickým torzem, jejich monumentální a strhující obraznost je dodnes živá a s proměnami světa i české společnosti zní zase novými a naléhavými tóny. Nevracíme se k nim jen z jakési nostalgie. Halasovy verše, vydávané posmrtně a s velkými obtížemi, způsobenými zejména sekyrnickým projevem Ladislava Štolla, známým pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (básník a velký halasovský editor Ludvík Kundera se netajil názorem, že Štollův projev z roku 1950 měl být ve skutečnosti soudní obžalovací řečí) jsou dokladem také velkého hodnotového vnitřního přelomu „vojáka jiné víry“ Františka Halase, který zrál zřejmě po celou druhou světovou válku až do básníkovy předčasné smrti. O tom a dalších okolnostech vzniku rukopisného torza Potopy a jejích osudů bude zasvěceně hovořit starší básníkův syn prof. ThDr. a PhDr. František X. Halas.