Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu

Autorka vydáním své knihy v Rakousku porlomila hned trojí tabu: Romka píše o holocaustu Romka píše o holocaustu Romka píše o holocaustu

"Chtěla jsem s někým mluvit. Ale neměla jsem nikoho, kdo by mi naslouchal - no a papír je trpělivý," říká autorka o důvodech vzniku svého textu v rozhovoru s editorkou knihy Karin Bergerovou.

Ceija Stojka je ročník 1933. Nacisté nejprve zakázali Romům kočovat, poté odvezli jejího otce do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul, a v roce 1943 byla deportována s matkou a sourozenci i sama autorka. Prošla nejprve Osvětimí, poté ženským táborem v Ravensbücku a nakonec se dostala do vyhlazovacího tábora v Bergen-Belsenu, kde byla osvobozena Angličany. O tom všem, o každodenní přítomnosti smrti i drobných, ale v konečném důsledku životodárných hrdinstvích, píše Stojka velmi strohým vyprávěcím stylem, jakoby z pohledu dítěte, které prožívá hrůzyplné události, ale příliš si je neskládá do souvislostí - o to více však tyto osobní zážitky působí na čtenáře. Jedná se skutečně více o svědectví než o takzvanou literaturu - a přesto právě Stojka řekne k tématu mnohem víc než většina řemeslně zdatných beletristů. Zážitky romského dítěte v těch nejnelidštějších podmínkách a způsob jejich "literární fixace" patří bezesporu k tomu nejpůsobivějšímu na českém literárním trhu. Ceija Stojka je však také zpěvačka a malířka - její výstavu jsme mohli vidět v Brně v Muzeu romské kultury. O Ceije Stojce byl natočen i dokumentární film pod názvem Žít! - při těchto příležitostech byla také osobně na návštěvě České reoubliky. Tak vzácná provázanost literárního a výtvarného díla, které není "vysezeno u stolu", ale diktováno neodbytnou potřebou dostat ze sebe hrůzné běsy a podat svědectví, se dnes už skoro nevidí. Ceija /čaja/ Stojka patří mezi významné kulturní osobnosti střední Evropy v novém tisíciletí.

Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu - Vyprávění rakouské Romky přeložila Jana Zoubková, v režii Vlada Ruska čte Zdena Hadrbolcová.