Erica Pedretti: Nechte být, paní Smrti

V útlé knížce Engste Heimat, jejíž název lze nejdoslovněji přeložit jako „nejužší vlast“ sleduje Pedretti několik vyprávěcích linek. Ve zcela se prostupujících časových rovinách vzpomíná na tu část dětství, kterou prožila u prarodičů ve Šternberku, bohatých, vzdělaných průmyslníků, majitelů zdejší továrny. Jiná část vzpomínek patří období kolem května 1945, kdy se jako německá mladá dívka skrývala v okolí rodného Zábřehu před Rusy i před Čechy – před jedněmi v obavách ze znásilnění, před druhými ve strachu z vysídlení.

Další osudy rozvětvené německé, v Čechách hluboce zakořeněné rodiny jsou doslova rozsypány v drobných vzpomínkách – osmdesátiletí prarodiče belhající se po vyhnání z domu pěšky celou Moravou, otec, uvězněný po návratu z německého koncentráku do ruského tábora, teta celoživotně poznamenaná znásilněním ruskými vojáky, strýc, československý legionář, jemuž nebylo umožněno pomoci rodičům, děti transportované Červeným křížem přes půl Evropy k příbuzným do Švýcarska. Roztržená rodina, sebevražda, doživotní smutek, doživotní samota, vykořenění. Tyto pocity vedou Annu, alter ego Eriky Pedretti k návštěvě rodné země uprostřed depresivního období socialismu, tatáž zvědavost a síla kořenů ji vrací do Čech po roce 1990 a od té doby již pravidelně.

Logo|foto:Český rozhlas

Naprosto nesentimentálně, věcně, strohým až úsečným jazykem, ostrým jako hrany rozbitého skleněného džbánu dokládá Pedretti konkrétní detaily těch několika poválečných měsíců, které shrnujeme do slov „odsun německého obyvatelstva“. Síla její výpovědi je mimo jiné v tom, že nikoho neobviňuje.

„Češi nejsou jediný národ, který svou minulost zapírá, to dělají i Holanďani, Francouzi, a další,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc před několika lety. „Bohužel v každé generaci jsou lidé dobří i zlí, vždycky se najdou takoví, kteří budou páchat zlo, když dostanou příležitost.“

Pedretti protkala své vzpomínky spoustou citací, aluzí a parafrází slavných německých literárních autorů, které miloval její dědeček a z nichž také uměl zpaměti citovat. Zazní úryvky z Fausta, Christiana Morgensterna a také z renesanční prózy Oráč a smrt, která poskytla i název knize v českém vydání Nechte být, paní Smrti.

Náročným mnohovrstevnatým textem provází posluchače herečka Ivana Plíhalová, jíž sekunduje Radko Choc. Původní hudbu pro četbu na pokračování složil Richard Mlynář. Pod režijním vedením Michala Bureše tak vznikl osmidílný příběh, jehož reálie sahají od nejmenších, dnes již zaniklých moravských vesniček v sudetském pásu až do Paříže, až do Vídně a za oceán.

Četbu na pokračování odvysílá v premiéře Český rozhlas 3-Vltava od pátku 11. března do pátku 18. března 2011 vždy v 18,30 hodin.