James Graham Ballard: Hello, Ameriko (8 částí)

S britským prozaikem J. G. Ballardem (1930 - 2009) to není snadné, od samého počátku jakoby se vzpíral snahám o zařazení a dokázal výtečně klamat tělem. Jeho romány a povídky působí na první pohled jako mistrně napsaná, s originálním nápadem i zápletkou, leckdy náležitě šokující literatura. Ballard ovšem klame i tím, že se jeho prózy, ač často řazené do žánru sci-fi, leckdy odehrávají v současnosti a lze je tak spíš označit jako psychologické thrillery, jako hluboké sondy do skrytých, a dodejme, že často pěkně temných našeho podvědomí. Ballard přitom, a to je jeho velký klad, nikdy nemoralizuje, přestože by to bylo velice snadné. Lehkým cestám se tento autor řady bestsellerů vždy vyhýbal.

Narodil se v Šanghaji, kde jeho otec pracoval jako ředitel textilky. Po vypuknutí války a napadení Pearl Harboru byla celá rodina přesunuta do internačního tábora – zde byl Ballard, ještě dítě, konfrontován se všemi válečnými hrůzami, což zcela jistě ovlivnilo nejen jeho další pohled na svět, ale také jeho pozdější literární tvorbu. Po válce se zapsal na medicínu, chtěl studovat psychiatrii, zároveň psal experimentální, psychoanalýzou a surrealismem ovlivněné povídky.

V roce 1960 se rozhodl věnovat cele spisovatelskému řemeslu – v té době měl tři děti a v roce 1964 mu náhle zemřela žena. Ballard do své tvorby vnášel vše, čím do té doby prošel. Typické pro něj je časté používání témat hraničích nějak s technikou, především s automobily, a vůbec moderními výdobytky. Ty ovšem spisovatel vnímá jako objekty zvláštního, až fetišistického obdivu, jako je tomu například v kontroverzním románu Crash (česky Bouračka), který byl též zfilmován. Na stříbrná plátna se dostal i jeho bestseller Říše slunce, režírovaný Stevenem Spielbergem – v něm Ballard zužitkoval své zkušenosti z okupace Šanghaje japonskou armádou i následný pobyt v internačním táboře, to vše viděné očima dítěte.

V novele Věžák spisovatel popisuje, co by se asi tak stalo, kdyby se obyvatelé londýnského vysokého domu rozdělili na několik skupin a vzájemně spolu začali bojovat. Potměšile bere situace z všedního života, běžné naschvály, které si děláme, a trochu je rozvine... A náhle máme místo kultivovaných občanů tlupu krvelačných, rozvášněných bojovníků. Ballard si zkrátka vybírá situace, často mezní, do nichž staví své „všední“ hrdiny a nutí je tak reagovat na změněné podmínky. A když jde skutečně do tuhého, civilizační nadstavba jde stranou.

Četbu na pokračování z vlastního překladu připravil Josef Rauvolf, v režii Jaroslava Kodeše účinkuje Pavel Soukup.