Jiří Kratochvil: Slepecké cvičení
Příběh Jiřího Kratochvila o redaktorovi, který byl během normalizace vyhoštěn z rozhlasu, se odehrává v rané éře polistopadové euforie české společnosti. Důmyslnou časovou spirálou, pohybující se od sedmdesátých do devadesátých let 20. století se zároveň prolínají motivy z dramatu, které týž redaktor kdysi psal a jejímž aktérem se po letech sám stal. Smyšlená postava redaktora se ocitá jako nechtěný podnájemník v bytě nadějného podnikatele s psími konzervami a jeho oduševnělé ženy. „Manželský trojúhelník“ nabývá groteskní podoby nejen tím, že se redaktor věnuje psaní metaforami nabitého dramatu, nazvaného Slepecké cvičení, ale zejména proto, že je už dávno po smrti.
Poslouchejte na Vltavě 3. listopadu 2015 ve 22:00. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 9. listopadu 2015.
"Děkujeme, že jsme slepí tou nejslepější slepotou.“ V bizarní dějové zápletce tří hlavních aktérů je podstatným činitelem Kratochvilova práce s prolínáním skutečného a fiktivního světa, kterou je děj záměrně komplikován a průběžně vyhrocován. Vzpomínky a realita se mísí v příběhu, který může posluchač postupně odkrývat a dávat jim možný chronologický řád. Samotný příběh je snadno dešifrovatelný, poutavost a napínavost Kratochvilova textu se však skrývá v jeho dalších vrstvách. Především je tu ironický nadhled autora, patrný prostřednictvím ostrých střihů mezi dvěma smyšlenými dramaty, napsanými redaktorem.
Básnické drama o slepcích versus civilní (takřka psychologické) drama o režimem postiženém redaktorovi, který se ubytuje v rodině novodobých kapitalistů. Zdánlivě nesourodé žánry však vypovídají o stejném tématu, totiž o společnosti, jež se chce odvrátit od své temné minulosti a hodlá žít růžovou budoucností. Myšlenky, týkající se společenské zaslepenosti a naivity, jsou sdělovány prostřednictvím lehce satirického humoru.
Slepecké cvičení natočila v roce 1992 v brněnském studiu režisérka Hana Kofránková. S ohledem na téma a strukturu výchozího textu využila při zpracování snímku experimentálních zvukových postupů.
Prozaik, dramatik a esejista Jiří Kratochvil (nar. 1940), vystudoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval mj. jako učitel na střední škole, knihovník, pomocný dělník, noční hlídač, topič a památkář. V letech 1991 – 1995 byl zaměstnán v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu Brno, poté se stal spisovatelem na volné noze. Jeho tvorbě dominuje romanopisectví, vydává také povídkové sbírky (Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv, Avion, Slib, Femme fatale, Má lásko, postmoderno, Kruhová leč, Alfa Centauri) aj. Mimo to je autorem několika dramat, z nichž se rozhlasového ztvárnění zatím dočkaly hry Slepecké cvičení (1992), Balada o reklamním agentovi (1993), Nahoru a dolů (1993), Babička slaví devětadevadesáté narozeniny aneb Rozhlasová hra o Smrti a o Jankovi (1997), Učitelé jazyků (1997) a Černá skříňka (2015). Pro rozhlasovou literární revue Zelný rynk vytvořil dvanáctidílný cyklus miniher s názvem Divadélko Silver uvádí... (2007), kromě toho napsal také minutové hry Švanda a Židle (2013).
Osoby a obsazení: Pavel (Igor Bareš), Vladimír (Karel Bartoň), Jana (Věra Zástěrová), Šéf (František Derfler), Dívčí hlas (Alice Koláčková)
Autor: Jiří KratochvilDramaturgie: Svatava RůžičkováRežie: Hana KofránkováZvukový mistr: Josef Daněk
Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 1992.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
