Josef Holeček: Jak u nás žijou a umírají
Spisovatel Josef Holeček na fotografii Ignáce ŠechtlaFoto: Wikimedia Commons
Možná si vybavíte černobílou fotografii staršího muže s téměř lysou hlavou, avšak s předlouhým, na hruď padajícím bílým vousem. Na známé podobence je spisovatel a novinář Josef Holeček. Vzpomínkovou prózou Jak u nás žijou a umírají autor otevírá svou nedokončenou románovou kroniku Naši.
Vrstevník Jaroslava Vrchlického Josef Holeček a autor prvního českého překladu finské Kalevaly, se narodil v roce 1853 a finsky se začal učit právě kvůli tomuto překladatelskému počinu. „Za dvojími horami od nás je rodiště Husovo. Jen přes luka je rodiště Petra Chelčického. Den pěší cesty je k rodišti Žižkovu. Lid naší krajiny, jihozápadního kouta Čech, prvý se přidal k učení Husovu, prvý za ně strádal, prvý se přihlásil pod prapor Žižkův, prvý pod ním dobýval slavných vítězství, prvý pod ním vykrvácel. Chci pověděti, jakým je tento lid za dní našich.“ Touto pasáží začíná Holečkův text Jak u nás žijou a umírají, který v roce 1888 vyšel jako literární prémie pražské Umělecké besedy.
Zároveň jím Josef Holeček otevírá první knihu rozsáhlé, avšak nedokončené desetisvazkové kroniky Naši věnované jihočeské krajině a lidu. Nejen v tomto díle se pro Holečka stává symbolem dobra a poctivosti, mravní a fyzické síly a základem národa postava sedláka. Holeček zpočátku idylický obraz patriarchálního života jihočeské vesnice sleduje až k jeho rozpadu v polovině 19. století.
Text Jak u nás žijou a umírají vyšel samostatně taky v roce 1967 péčí nakladatelství Odeon. Právě z tohoto vydání čerpal při přípravě třídílného čtení pro vltavský cyklus Stránky na dobrou noc Libor Magdoň. V režii Ivana Misaře, se kterým v ostravském studiu zvukově spolupracovala Hana Kovalová-Plecháčková, uslyšíme ostravského herce Stanislava Malého.
