Josef Vinař: Od rána do rána, ze zimy do jara
Málokterý fenomén života prožíváme tak osobně, jako čas. Po trajektorii šípu času nese naše světabytí od jedné povinnosti k druhé, až najednou se jakoby uzavře do cyklu a jedinou povinností člověka je, zdá se, vrátit se v tomto kruhovém pohybu sám k sobě.
Poslouchejte na Vltavě 15. září 2015 ve 21:30. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 21. září 2015.
Smutnou shodou okolností uvádíme reprízu rozhlasové hry Od rána do rána, ze zimy do jara den po autorově úmrtí, Josef Vinař zemřel v pondělí 14. září v Praze ve věku nedožitých 81 let.
Autor Josef Vinař, psycholog a pedagog, docent na Divadelní fakultě AMU. Sudoval pedagogiku u akademika Váni a akademičky Skalkové, psychologii a logiku u profesora Tardyho, estetiku u profesora Volka, sociologii u profesora J.L.Fischera a filosofii u profesora Jana Patočky.
V šedesátých letech vyučoval na Karlově univerzitě filosofii a působil i na katedře psychologie a na Ústavu sociologického výzkumu UK (Jungmann, Machonin). Od konce 60. let vyučoval na DAMU. Publikoval v širokém spektru společenských věd: je autorem a spoluautorem rozmanitých knižních publikací, sborníků a slovníků, článků časopiseckých i novinových.
V průběhu normalizace nesměl vyučovat. Věnoval se experimentům s herci, experimentům v oblasti režie a překladům. Psal nelegální či pololegální publikace o obecných věcech divadla.V devadesátých letech byl poradcem Divadla Pod Palmovkou. Poslední knižní publikace: Elementy herectví (Nakladatelství AMU 1999 a 2002)
Svou debutantskou rozhlasovou hru napsal Josef Vinař až po sedmdesátce. I když tvrdil, že hrdiny a jejich repliky, ritualizující týmiž výroky každodennost do jakž takž snesitelného stereotypu, slýchal přes plot své zahrady, posluchač ho bude spíše podezírat, že je slyšel sám v sobě.
Od rána do rána proběhne čas dvěma starým manželům ve stejnojmenné hře. Ale tato cesta od začátku opět k začátku je současně cestou ze zimy do jara, napříč časem. Muž se tajně dívá na svou vlastní maturitní fotku. Žena tajně plete svetříky vnoučatům, kterých jí nebylo dopřáno. Oba dva vzájemně znají tato svá tajemství, ale respektují jejich nedotknutelnost. To, co autora zejména zajímá, je jakou úlohu na této kormutlivé, ale nezbytné cestě má láska. Celoživotní, zralá, láska, naplňující v posledním úseku života před mnoha desítkami let složený manželský slib.
I hostující režisér, přední český divadelník Karel Kříž, už měl v době natáčení inscenace se stárnutím zkušenost. Snad proto se nad nesnadným textem nedojímá, ale analyticky směřuje k jeho významovému jádru. Smíření přináší pouze poznání, iluze jsou jen zdrojem hořkosti. V tomto východisku si porozuměl také s protagonisty těchto „manželských scén na sklonku života“, s Ivou Janžurovou a Iljou Rackem. Oba tyto vynikající herce mohou posluchači slyšet v překvapivých a pravdivostí dech beroucích podobách.
Hra je jak svým obsahem, tak výkony tvůrců, kteří se při její realizaci v roce 2009 setkali, důkazem, že i zestárlý čas dokáže překročit vlastní meze a odvážně, odvážněji, než by toho byl schopen člověk zamlada, přinést nové sebepoznání.
Účinkují: Iva Janžurová, Ilja Racek a Ondřej Svejkovský
Autor: Josef Vinař Režie: Karel Kříž
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
