Joseph Roth: Filiálka pekla na zemi, 5 částí

Joseph Roth v roce 1918Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Filiálkou pekla na zemi nazval rakouský spisovatel a berlínský žurnalista Joseph Roth (1894-1939) nacistickou třetí říši. Jako odpůrce nacismu se po roce 1933 nevrátil do Německa, žil převážně v Paříži a své knihy vydával v amsterdamských nakladatelstvích pro německy mluvící exulanty. Texty rakouského spisovatele z emigrace z překladu Ondřeje Sekala připravil Petr Turek.

Český výbor z tehdejších Rothových esejistických textů – dopisů Stefanu Zweigovi, některých nezveřejněných rukopisů a zejména z článků, které vycházely v pařížských i třeba pražských novinách v letech 1933-1939 spojuje autorovo skeptické přesvědčení: „Musíme si přiznat, že naší jedinou zbraní je slovo.“ 

Joseph Roth psal své „spisy z emigrace“ vášnivě, nesmlouvavě a s pronikavou jasnozřivostí. Autor již na počátku prohlédl obludnou nacistickou propagandu, vysmíval se jejímu nabubřelému jazyku a předvídal její ničivé následky. Psal elegie za staré Rakousko, za mizející středoevropský svět, ale také prorocké dopisy přátelům, plné sympatií, povzbuzení i kritičnosti vůči jejich sebeklamům. Proti antisemitské, protikřesťanské a nekulturní politice nacistů postavil dlouhý a široký výčet jmen svých předchůdců i současníků - německy píšících spisovatelů od Petera Altenberga přes Thomase Manna až po Stefana Zweiga. Soubor jeho úvah z třicátých let 20. stol. je tedy i zprávou o bohaté slovesné kultuře tehdejší doby a jejích tvůrcích v těžkých chvílích, kdy jsou soustavně umlčováni. 

Text s názvem Místo článku, v němž Roth reaguje na výzvu, aby napsal nějaké články, vyšel 17. října 1936 v pařížském časopisu Das Neue Tage-Buch. Spisovatel v něm uvádí k horšící se soudobé politické situaci: „Je to hodina před koncem světa, nebo latinsky, pax germanica, jejímž otcem je furor teutonicus. Tam, kde se rozprostře, barví se tráva krví.“
V textu s názvem Z deníku spisovatele, publikovaném 4. září 1937 s podtitulem „Pondělí, čtvrtého roku německé apokalypsy“ v pařížském časopisu Das Neue Tage-Buch spisovatel v reakci na dění v Německu se zoufalstvím píše: „Už nejsem s to přemýšlet o ,tématu’ nějakého ,článku’. Vytrhávám pár stránek ze svého deníku a odesílám je jako lahvovou poštu...“
V textu s názvem Mýtus o německé duši, zveřejněném 12. 3. 1938 opět v pařížském Das Neue Tage-Buch autor rozkrývá lživé a konejšivé argumenty západních intelektuálů o existenci „německé duše“, jimiž bezradní intelektuálové omlouvají dění v nacistickém Německu.
Čtvrtá část pořadu obsahuje dva kratší texty: Zádušní mše vyšla 19. 3. 1938 v pařížském Das Neue Tage-Buch a autor v ní reaguje na březnové události roku 1938, kdy nacistické Německo anektovalo Rakousko a spisovateli se definitivně rozpadl jeho kdysi důvěryhodný svět. Rukověť pro čtenáře novin anno 1939 je psána 2. 1. 1939 v Paříži a spisovatel v ní líčí ponuré vyhlídky na začínající rok 1939.
V závěrečném textu s názvem Na konci je slovo, publikovaném o vánočních svátcích temného roku 1938 v pařížském časopisu Pariser Tageszeitung, autor vyjadřuje naději v sílu slova v čase barbarství a násilnictví. Uvádí: „Naše víra je silná, protože se nebojí skepse.“