Kašlu na všechno a jdu si číst Miłosze!
Polský básník, prozaik, překladatel, esejista a nositele Nobelovy ceny Czesław Miłosz (1911-2004) patří mezi nejdůležitější autory 20.století, které světu dala střední Evropa. Básníkovo 100. výročí narození si tak 30.června nebudou připomínat jen Poláci, ale také kulturní veřejnost Evropy a Spojených států, kde Milosz dlouhá léta působil.
Rozhlasový komponovaný Páteční večer je mozaikou, která skrze vzpomínky básníkových polských přátel skládá jeho portrét – přesněji portrét jeho pozdních let, kdy se z USA začal vracet do Krakova, kde se nakonec také natrvalo usadil a v roce 2004 ve věku 93 let zemřel.
Ve svém životě Miłosz viděl na vlastní oči a na vlastní kůži pocítil obě světové války, byť tu první vnímal ještě dětskýma očima. Prožil vzestup a pád dvou totalitních impérií a jako exulant přežil ve Francii a později v USA i válku třetí, „studenou“, po jejímž skončení se mohl vrátit do své vlasti a prožít v ní poslední více než desetileté umělecky velice plodné období života. Svoji zkušenost a vnitřní boj s „démonem souhlasu“ totalitního pokušení vyjádřil v knize Zotročený duch (1953), která otevřela oči i mnohým v českých končinách, poté, co vyšla v samizdatu. Ale Miłosz byl vždy především básníkem, který v sobě dokázal naprosto organicky propojit vědění se senzitivností a o němž Josif Brodski prohlásil: „Bez sebemenšího zaváhání říkám, že Czesław Miłosz je jedním z největších básníků naší doby, jestli ne vůbec největším. I když odejmeme jeho veršům stylistické bohatství jeho rodné polštiny a zredukujeme je na pouhý obsah, stále stojíme tváří v tvář mysli tak drsné a neústupné, mysli tak horlivé, že jediná analogie, která mě v tuto chvíli napadá, je přirovnat ho k některému ze starozákonních hrdinů - nejspíš asi k Jóbovi.“
Jak známo, básníkovým rodištěm byly litevské Šetejny, kde prožil i část svého dětství a mládí. Vysokoškolská studia absolvoval na univerzitě Stefana Bátoryho ve Wilně (dnešním Vilniusu). Po napadení Polska německými a sovětskými vojsky se přes Rumunsko dostává do Varšavy. Po skončení války se poprvé na krátký čas usazuje v Krakově, odkud odchází do diplomatických služeb. Ve Francii pak volí osud exulanta. Od roku 1960 působí na katedře slovanských jazyků a literatury na University of California v Berkeley ve Spojených státech. Do Polska přijíždí poprvé po letech v roce 1981, kdy mu Katolická univerzita v Lublinu uděluje doktorát honoris causa. V roce 1988 vychází v krakovském nakladatelství Znak jeho sbírka „Kroniky“ a o rok později soubor esejů „Metafyzická pauza“. Krakovský Znak se tak stává jeho „domovským“ nakladatelstvím, a to je také patrně hlavním důvodem, proč se právě Krakov stává městem, kde Czesław Miłosz postupně nachází svůj nový domov. Od roku 1989 žije tedy střídavě v Krakově a v americkém Berkeley. V roce 1993 vychází ve Znaku jeho kompletní básnické dílo a krátce nato se v Krakově usazuje natrvalo. Tam také 14.srpna 2004 umírá v požehnaném věku devadesáti tří let.
Na Czesława Miłosze budou v pořadu vzpomínat jeho polští přátelé, spolupracovníci a vykladači jeho díla Adam Michnik, Jerzy Illg, Adam Zagajewski, Lukasz Tischner, Jan Polkowski a Grzegorz Gauden. Součástí je také rozhovor, který s Czesławem Miłoszem natočili v roce 2003 v Krakově autoři pořadu Jaroslav Šubrt a Miloš Doležal.
