Moji hrdinové v písních

Poslouchejte na Vltavě od 2. března 2015 vždy kolem 13:00. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví v jednom článku na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Ve válce mají hrdinové bojovat a eventuálně padnout za vlast. Jenže právě válečné hrdinství patří k těm, která lze snadno zpochybnit. Hrdinové v kasárnách prožívali válku něco, čím se lidem vyhrožuje, aby byli zticha a nekritizovali režim. Není tedy divu, že nezávislí písničkáři se stavěli nejen proti válce, ale i proti vojně.

Odvod na vojnu je pro každého mladého muže těžká chvíle. Kolik jen existuje lidových písní o rekrutech - a kolik jich se už nikdy domů nevrátí. Voják v básni Jiřího Šotoly, zhudebněné Jaromírem Nohavicou, se ve stráži ze zoufalství zastřelí: tahle báseň je zapomenuta a píseň nepatří mezi nejpopulárnější - o to je však působivější.

Armáda je instituce naprosto hierarchická - jinými slovy řečeno, rozkaz je rozkaz a musí se poslouchat, pro vlastní názor tu není místo. Ti, kdo rozkazy vydávají, jsou důstojníci, a s důstojností to pojmenování často nemá nic společného. Lidově se jim proto říká lampasáci.

Dezertér by měl všechno jiné než hrdina. Ostatně dezerce čili zběhnutí z vojska je dodnes jedním z nejtěžších trestných činů. Odpíračů vojenské služby a pacifistů se však ve válečné době (a doba studené války sem patří také)nikdo neptá, zda bojovat není proti jejich přesvědčení.

Hrdinové v písních o bitvách, když pomineme komandíra Čapajeva a jiné oslavné vojenské zpěvy (včetně legionářských), většinou nepatří k vítězům. Jsou to buď hospodští bojovníci jako v písni Petra Lutky První světová, anebo u Karla Kryla poražení, zoufale táhnoucí krajem. V dějinách české populární písně máme i jeden protiválečný evergreen: je to slavný Tulipán Suchého a Šlitra.

Připravil: Jan BurianRežijní spolupráce: Alena Zemančíková