Alois Musil: Na své kočovníky nedám dopustit
Život a dílo českého arabisty, biblisty, cestovatele a spisovatele, jehož příběh je příkladnou ukázkou píle, cílevědomosti, širokých zájmů a hlubokých znalostí. Vysíláme při příležitosti 150. výročí narození Aloise Musila. Poslouchejte on-line do 7. července 2018.
Alois Musil (1868–1944), autor beletrizovaných cestopisů, dobrodružných románů a historicko-politických studií, orientalista, geograf, biblista a cestovatel patří u nás k tradičně k opomíjeným osobnostem, byť se význam jeho objevů vyrovná významu objevů velkých západních objevitelů a cestovatelů (Alexandra David-Néel, Théodore Monod, Henri Lhote ad.).
Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.
Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.
Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. stol., na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.
Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny (1909). V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mj. u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.
Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.
Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.
Účinkují: Apolena Veldová a Pavel Rímský
Připravil: Jaroslav Havel
Režie: Vlado Rusko
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
