Osudy Jana Vedrala

Celoživotním tématem divadelníka a dramatického autora Jana Vedrala je vztah jedince, intelektuála, umělce a moci. Zkoumání a dobírání se pravdy o minulosti a o životech jednotlivého člověka i společnosti. Za jakých okolností lze říkat pravdu a kdy je nutné k tomu, řečeno s Brechtem, používat lsti. S podobným zaujetím a otevřeností vypráví a uvažuje i o svém životě a o své profesi dramaturga a dramatika, kterou uplatňuje v divadle, v rozhlase a při práci pedagoga. Desetidílné Osudy – rozhlasové vzpomínání profesora Jana Vedrala uvádíme k 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání. Připravil Jiří Vondráček.

Jan Vedral pochází z divadelnické rodiny – otec Rudolf byl režisér, matka Eva tanečnice v souboru písní a tanců. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze a vojenské službě dálkově vystudoval dramaturgii na DAMU. V průběhu studií byl dramaturgem Divadélka v suterénu (1977–1979) a Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (1979–1981). V letech 1981–1983 pracoval v Divadelním ústavu. V následujících dvou letech působil jako autor a dramaturg v oddělení rozhlasových her Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu.

Od roku 1983 byl šéfdramaturgem v Divadle na Vinohradech, v letech 1990–1994 ředitelem Městských divadel pražských, od 1994 do ledna 1998 byl znovu šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech, v letech 2001–2004 pracoval jako dramaturg v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Od roku 1983 je pedagogem DAMU, 1990–1993 byl jejím proděkanem. V roce se 1993 se stal docentem dramaturgie, v roce 2001 byl jmenován profesorem pro obor dramatické umění – dramaturgie činoherního divadla. Souběžně v letech 1998–2000 vyučoval na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého a od roku 2000 na Literární akademii.

Jan Vedral od dob svých studií spolupracoval s českými amatérskými divadelními soubory jako metodik, lektor, porotce a člen poradních sborů. Od roku 2005 spolupracuje s Českým rozhlasem jako poradce generálního ředitele.

Publikoval a publikuje teoretické studie, kritiky a fejetony. Je autorem řady divadelních her a dramatizací – Urmefisto, Mistr a Markéta podle Bulgakova, Pěna dní, Nadsamec, Zámek, Bolest a kámen, Obrazy z Francouzské revoluce, Kašpar Hauser – Dítě Evropy, rozhlasových her a seriálů – Orfeus 33–45, Čtyřicet dnů, Cesty pana Gullivera, Dabér, Jackson čili showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého, We have got him (Staří režiséři), Xaver – Český rozhlasový román a dalších televizních scénářů a teoretických prací.