Pavel Kohout: Požár v suterénu
V jednoaktové komedii Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové Požár v suterénu se nechtěně staneme svědky milostných hrátek novomanželů, idylku však brzy přehluší zásahové družstvo podivných hasičů. V malém suterénním bytě totiž hoří, ale možná, že je to všechno jinak.
Reprízu hry Požár v suterénu vysílá v režii Ivana Chrze vysílá Český rozhlas 3 – Vltava ve čtvrtek 6. ledna ve 20.00 hodin. V podobenství o aroganci moci, před kterou si nemůžeme být jisti ani ve svobodných demokratických systémech, uslyšíte v hlavních rolích Andreu Elsnerovou, Davida Novotného a Miroslava Donutila. Hra byla natočena v roce 2009.Od 7. ledna 2011 k poslechu zde.
Život v tichém domě – Požár v suterénu Už vás někdy přepadli nezvaní hosté? Smutní hrdinové tohoto příběhu učiní právě s tímto druhem návštěvy nezapomenutelnou zkušenost. Ostatně jejich duchovní otec, spisovatel a dramatik Pavel Kohout měl svého času s takovými hosty bohatou zkušenost. Ti úplně první přijeli v tancích, a přestože bylo právě léto, pod pásy jejich „hranatých železných maringotek“ rychle dodýchalo Pražské jaro. S ním vzaly za své i naděje na obrodu komunistického systému (z dnešního historického odstupu naivní), které v něj vkládali umělci a intelektuálové, paradoxně mnozí z nich v mladickém zápalu bolševický ráj na zemi pomáhali budovat.
Nastala normalizace, tíživé bezčasí, šedivé jako fasády panelových domů. Většina české společnosti byla zastrašena a zahnána do soukromí. I tam však pronikala všudypřítomná komunistická vlezlost, ať už v podobě absurdní regulace každodenního života či přímo špiclování. Všude se pohybovali druzí nezvaní hosté (snad ještě horší než ti první, protože to nebyli cizí vetřelci, ale jedni „z nás“) a jména mívali různá: třeba domovní důvěrník, Veřejná bezpečnost, STB nebo KSČ.
V takové atmosféře napsal Pavel Kohout tři aktové hry VÁLKA VE TŘETÍM POSCHODÍ (1970), PECH POD STŘECHOU (1972) a POŽÁR V SUTERÉNU (1973). Trilogii shrnul pod společným názvem Život v tichém domě, jímž odkazoval na svého oblíbeného autora Jana Nerudu.
Ve všech třech hrách jsou hlavní postavy konfrontovány s arogancí a útokem sil zaštiťujících se veřejným zájmem. Přestože Kohout vystavěl své příběhy na důsledně absurdních situacích, jednání i psychologie postav vyrůstají z realistických pohnutek. S jejich pocity rozhořčení i bezmoci se rychle ztotožňujeme. A želíme rezignace, s níž útok na svoje soukromí nakonec přijali. Jsou nám povědomé a už jsme je někdy zažili, třeba při pouhé návštěvě nějakého úřadu.
Pavel Kohout přiznává, že trilogie odráží situaci sedmdesátých let v Československu. Reagoval tak na samotnou srpnovou okupaci i vzrůstající normalizační perzekuci proti nekonformním umělcům i veřejnosti. Pro rozhlasové nastudování proto napsal nové verze přizpůsobené realitě jednadvacátého století. A dodává: „Jsem si jist, že všechno, co se v mém smyšleném tichém domě děje, ať pod jeho střechou, ve třetím poschodí nebo v suterénu, není vázáno na určité místo a čas, dokonce ani na určitou moc ne. Leccos vzdáleně i blízce podobného může dnes, bohužel, zažít i ve svobodnějších zemích mnohý, kdo nebere vážně varovná světla minulosti ani varovné výkřiky současností a dovoluje, aby celá zkušenost lidstva znovu a znovu zanikala v hluku, který vydávají staří hlupáci společně s novými nevědomci.“
Hynek Pekárek
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
