Pavel Řezníček: Mizející ve voliéře
Pavel ŘezníčekFoto: Petr Kopřiva
Básník a prozaik Pavel Řezníček, který příští rok oslaví sedmdesátku, vydal v nakladatelství Dybbuk novou básnickou sbírku Mizející ve voliéře. Pořad pro cyklus Čro 3-stanice Vltava Svět poezie z ní připravila v brněnském studiu Českého rozhlasu redaktorka Alena Blažejovská.
Pavel Řezníček: Mizející ve voliéřeFoto: Nakladatelství Dybbuk
Blanenský rodák Pavel Řezníček vystoupil na veřejnosti poprvé v roce 1965 s brněnským divadélkem Konvence, pro něž sestavil pásmo z poezie francouzských surrealistů Ďáblův ocas je bicykl. Básnicky debutoval o dva roky později v Sešitech pro mladou literaturu. Od počátku normalizace do roku 1989 však mohl publikovat jen v zahraničí a v samizdatu. S přáteli vydával surrealistický sborník Doutník a na dalších sbornících se podílel. Oficiálně publikuje od počátku devadesátých let.
To platí pro jeho poezii, známou z řady zahraničních surrealistických antologií, i prózu. Řezníčkův román Strop vyšel v roce 1983 v Paříži a následně v Římě, doma však až o osm let později. Mezi jeho romány si získaly popularitu zejména Hvězdy kvelbu, věnované brněnskému okruhu kolem tzv. demiurga Jana Nováka, známému jako „brněnská bohéma“. Pod mírně zkreslenými jmény zde vystupují například dramatik a režisér Arnošt Goldflam, hudební skladatel a vědec Miloš Štědroň, básníci Skácel a Mikulášek i Zeno Kaprál, režisér Karel Fuksa, ale taky legendární silák Franta Kocourek a mnozí další.
Obliba Řezníčkových příběhů by však neměla zastínit jeho poezii, která – jakkoli byl vždy spíše solitérem než organizovaným surrealistou – zůstává nadrealistickou. Editor charakterizuje sbírku Mizející ve voliéře jako postkatastrofickou krajinu, zaplněnou „přidrzlými věcmi a zvířaty dožadujícími se svých práv, jak to odkoukali od lidí.“ V posledním textu sbírky věnované „vnučce Tereze“ autor proklamuje, že: „Básník je ten, který prsty u nohou dokáže dosáhnout na Lunu, nebo taky na svíčky slavnostního dortu zapálené na počest Marii Manrique de Lara, která přinesla r. 1556 do Prahy Jezulátko, jež teď udivuje Indiány na řece Paraná pod jménem Niňo de Praga.“
