Samuel Beckett: Vyhozený
„Vysoké ty schůdky nebyly. Počítal jsem stupně snad tisíckrát, jak cestou nahoru, tak cestou dolů, ale jejich počet se mi neuchoval v paměti. Nikdy jsem nevěděl, jestli se má říct jedna s nohou na chodníku, dvě s další nohou na prvním schodě a tak dál, anebo jestli se chodník nepočítá.“ Těmito slovy začíná povídka Samuela Becketta Vyhozený, kterou z překladu Marie Veselé pro rozhlas upravil Libor Magdoň.
Nositel Nobelovy ceny, irský prozaik a dramatik tradičně řazený mezi představitele absurdního divadla uveřejnil povídku v knize Novely a texty pro nic, která poprvé vyšla v roce 1955. Tři vyprávění – Vyhozený, Na uklidněnou a Konec a třináct krátkých textů – se blíží pojetí tzv. „nového románu“. Ukazují život člověka zachyceného absurdním dalekohledem soustředícím se na věci, jež obvykle pro jejich zdánlivou nedůležitost nevnímáme. Jako by z Beckettova vyprávění vypadlo všechno podstatné – kdo je hlavní hrdina, proč se chová právě tak, jak se chová, odkud odešel a kam jde – nic z toho se nedovíme. Zato se dovíme řadu zvláštně zneklidňujících detailů, o něž jsme možná ani nestáli.
Ostatně celá povídka končí takto: „Nevím, proč jsem ten příběh vykládal. Zrovna tak dobře jsem mohl vykládat jiný. Možná že jindy bych mohl vykládat jiný příběh. Kdo se dožije, uvidí, že jsou všecky stejné.“
Povídku Samuela Becketta Vyhozený natočili v ostravském studiu Českého rozhlasu mistr zvuku Hana Plecháčková, režisér Tomáš Jirman a herec ostravského Divadla Petra Bezruče Norbert Lichý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
