Sjon: Tvé oči mě viděly

Poslouchejte na Vltavě 27. ledna 2015 ve 21:30. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 2. února 2015.

Do malého hotelu na březích saského Labe přivedou cizince. Je špinavý, polomrtvý a něco skrývá. Na jeho strážce z něj přechází strach. Marie-Sophie, služka, která cizince dostane na starost, s ním i přes svou neochotu musí trávit večery v zastrčeném pokoji číslo dvacet tři v prvním patře.

Muž nemluví, nejí, přesto jakoby na něco čekal. Marie-Sophie i ostatní zaměstnanci penzionu si hned první noc uvědomí, že po jeho příchodu se všem opět začaly zdát sny - poslední dobou, kdy byla všudypřítomná válka nejzuřivější, se snění z jejich života vytrácelo.

Neklidem a uprostřed bouře začíná příběh islandského básníka a spisovatele Sjona, který ve své knize nazvané Tvé oči mě viděly vypráví básnickou vizi o zániku, ale také o tom, že v jeho středu se vždy něco rodí. Sjona při psaní inspirovaly osudy parní lodi Godafoss (pojmenované po islandském „vodopádu bohů“), jejíž posádka v listopadu 1944 navzdory rozkazu zastavila motory, aby pomohla trosečníkům z potopeného britského tankeru Shirvan. Tato záchrana se však stala bojem o přežití, když byla Godafoss zasažena torpédem a během sedmi minut zmizela pod hladinou islandských vod. Zemřelo 25 členů posádky, mimo jiné jedna pětičlenná rodina.

Zmíněná ztráta byla jednou z největších tragédií Druhé světové války na Islandu. Zní to asi poněkud paradoxně, přesto celá nešťastná událost zanechala v historii ostrova silné stopy.

Sjon se k příběhu staví po svém, a tak se Godafoss stává jen loďkou směřující do světa mrtvých v závěru celé knihy. Důležitější je v ní příběh vězně Loeweho a jeho ošetřovatelky Marie-Sophie. Ti se - zavření v pokoji číslo 23 - stávají jedinými nositeli jakési naděje ve válkou zničeném světě. Dva unavení a špinaví lidé, kteří se z toho nejhoršího okolo pokoušejí vykřesat jiskru něčeho životadárného. Sjonovo vyprávění, které v sobě splétá mýty i střípky historie, se tak stává poutavým svědectvím o naději.

Rozhlasová adaptace tohoto příběhu získala první cenu na Prix Europa 2009. Nyní ji uvádí Český rozhlas. Režisér Tomáš Soldán a dramaturg Martin Velíšek se rozhodli českou adaptaci hry postavit na zmíněné islandské dramatizaci (jejímž autorem je Bjarni Jónsson), přesto se při realizaci vydali zcela jinou cestou. S herci natáčeli nejen v olomouckém studiu Českého rozhlasu, ale také v secesní vile Primavesi či na faře kostela svatého Michaela archanděla. Původní hudbu ke hře složil výrazný multiinstrumentalista Tomáš Vtípil, při své práci používal mimo jiné také záznamy dechu herců.

Účinkují: Michal Isteník, Igor Bareš, Tereza Richtrová, Jaroslav Achab Haidler, Simona Peková, Jan Fišar, Robert Mikluš, David Viktora, František Strnad, Ivana Plíhalová a Jiřina Barášová

Autor: Sjon Tecnická spolupráce: Zdeněk SlavotínekMistr zvuku: Zdeněk PrchlíkDramaturgie: Martin VelíšekHudba: Tomáš VtípilRežie: Tomáš Soldán