Štědrý den na Vltavě s hrou Federica Felliniho
Přestože rozhlasová scenáristika byla na začátku čtyřicátých let pro Federica Felliniho vítaným zdrojem obživy, nebral ji nikdy na lehkou váhu, o čemž svědčí i skutečnost, že rozhlasové scenáře podepisoval vždy celým jménem, zatimco pod novinové články připojoval pouhé Federico.
Své rodné město Rimini, jemuž složil největší hold ve svém nezapomenutelném filmu Amarcord, opustil Federico Fellini sotva odmaturoval. Jak sám vzpomínal, neměl v té době ještě ponětí, čemu se v životě bude věnovat: „připadalo mi, že nikdy nebudu dospělý a v podstatě jsem se nemýlil“.
V Římě, kam v roce 1937 odešel, se zpočátku protloukal jako karikaturista a reklamní kreslič, než zakotvil u novin. Později se začal prosazovat jako scenárista u filmu, na dráhu režiséra, jehož bytostnou vlastností, jak se mu tehdy jevilo, musí být zaliba v tyranském ovládání druhých, však tehdy ještě ani nepomyslel. Malo se ví, že ve valečných letech se sblížil s rozhlasem. Pro rozhlasovou společnost EIAR psal scenáře skečů, komedií a seriálů.
Po válce už se Fellini věnoval výhradně filmu a ještě za svého života se stal legendou. Jeho rozhlasová éra pochopitelně skončila v zapomenutí. Zajem o Felliniho rozhlasovou tvorbu přišel až v následujícím století. V italském veřejnoprávním rozhlasu RAI režisér Idalberto Fei postupně natočil pět dochovaných Felliniho rozhlasových her. Jeho inscenace hry Mimořadný program číslo 7 získala v roce 2001 prestižní ocenění festivalu Prix Italia. Hru v nasledujícím roce režíroval v Českém rozhlase Ivan Chrz s excelujícím Miroslavem Donutilem v postavě cholerického režiséra.
S režisérem Idalbertem Feiem jsem se před několika lety sešel v porotě festivalu Prix Italia, slovo dalo slovo a nedlouho po mém návratu přišel do redakce balíček z Itálie. Obsahoval kopie všech rozhlasových her Federica Felliniho z archivu RAI. Z kolekce jsme se s překladatelkou Marinou Feltlovou nakonec rozhodli vybrat hru Lavička v parku, protože nejlépe dokládala, jak se již v rozhlase rodil typický felliniovský styl plný fantaskního vidění skutečnosti, blázniveho humoru a nostalgického vzpomínání na dobu dětství. Marina Feltlová, která již předtím přeložila drobnou Felliniho rozhlasovou hříčku Milostné dopisy, i tuto hru převedla s velkým citem pro felliniovské obrazné cítění dramatických situací.
Lavičku v parku režírovala Hana Kofránková, která ve spolupráci se zvukovým designérem Ladislavem Železným vybavila hru hudebními citacemi z filmů, jejichž dvorním skladatelem byl Nino Rota. A jako hudebni žertík přidala motiv z jednoho dávného českého šlágru: jeho text se totiž do hry, v níž lavička vypráví novináři příběhy navštěvníků parku, náramně hodil. Pamětníci jistě již tuší, pro mladší posluchače uveďme alespoň začátek textu: „Kéž lavičko, kéž bys promluvila…“
Felliniho lavička promluví, česky, hlasem Báry Hrzánové, dále účinkují například Jaroslav Plesl, David Novotný, Andrea Elsnerová, Aleš Procházka, Václav Postránecký, Věra Kubánková, Bořík Procházka, Martin Myšička, Radek Holub, Kamil Halbich, Svatopluk Skopal a další.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
