Tomas Tranströmer: Tón je zelený, živý a tichý
Tomas TranströmerFoto: Andrei Romanenko, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported
Tomas Tranströmer je vlastním povoláním psycholog a řadu let pracoval s mládeží v ústavech a ve vězení. Zároveň, už od svého debutu v roce 1954, je považován za jednoho z nejvýraznějších švédských básníků. Do roku 1990 napsal zhruba patnáct sbírek, jejichž tematika zůstává po celá čtyři desetiletí téměř neměnná: pouť životem a smrt. V roce 2011 získal Nobelovu cenu za literaturu. Tranströmerovo dílo bylo přeloženo asi do šedesáti jazyků, rozhlasový pořad, na kterém se redakčně podílel Rudolf Matys, vychází z překladů Dagmar Hartlové.
Tomas Tranströmer vystudoval psychologii na Stockholmské univerzitě, ale vedle psychologie se stejně intenzivně zabýval i literaturou, básně psal už od třinácti let. Velkou pozornost vzbudil v roce 1954 debut třiadvacetiletého básníka nazvaný prostě 17 básní, který ohlásil definitivní odklon nastupující generace od tematiky druhé světové války.
Jeho díla se vyznačují brilantní analýzou identity člověka ve dvojím, vnitřním i vnějším světě. Inspiraci čerpá tento mistr metafor a imaginace v široké škále zdrojů od výtvarného umění a hudby přes zážitky z cest a toulky po přírodě až po každodenní situace a rodinný život.
V České republice vyšly pouze ukázky jeho rozsáhlé tvorby. V roce 1992 v časopise Světová literatura v překladu Libora Štukavce (roč. XXXVII, č. 4) a v roce 1999 v antologii švédské poezie Ostrými paprsky v překladu Milana Richtera a Dagmar Hartlové.
Výběr z poezie švédského básníka připravila z vlastních překladů Dagmar Hartlová ve spolupráci s Rudolfem Matysem, v režii Aleše Vrzáka účinkují Jan Vlasák a Hana Kofránková.
