Varlam Šalamov: Poslední boj majora Pugačova
Těžba zlata v kolymském gulagu, 1934Foto: Central Russian Film and Photo Archive
Ruský básník a prozaik Varlam Tichonovič Šalamov (1907–1982) je typickým „autorem jediné knihy“: jeho Kolymské povídky sice stojí ve stínu proslulejšího Solženicynova Souostroví Gulag, ale patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Šalamov v nich od r. 1937 strávil celkem 17 let.
Šalamov studoval práva na Moskevské univerzitě, studia přerušil v letech 1926-1929, kdy byl odsouzen ke třem letům pracovního tábora. V letech 1932-1937 publikoval několik básní a próz. Od r. 1937 strávil celkem 17 let v gulagu (Kolyma). Po rehabilitaci začal znovu psát básně, které od r. 1957 vycházely časopisecky, r. 1961 vyšly jeho verše poprvé knižně. Kromě veršů psal Šalamov kratší povídkové črty o zážitcích z tábora, které kolovaly nejprve v samizdatu, poprvé vyšly v časopise Novyj žurnal v New Yorku, knižně pak 1978 v Londýně.
Působivost jeho podání života v táborech spočívá v detailním popisu jednotlivých případů a v dovedném stupňování účinku. Lidské příběhy se prolínají s drobnými událostmi, které však mívají v podmínkách tábora leckdy drtivý dopad. Šalamovovy povídky jsou stroze realistickým, autobiografickým líčením vždy jednoho konkrétního zážitku. jejich účinnost spočívá v hrůze, kterou vyvolává popisovaná nelidskost. K nelidskosti táborového systému a ostrahy se přidávají extrémní klimatické podmínky a podvýživa. Zdánlivě neměnné ovzduší apatické rezignace zdeptaných vězňů dokáže narušit jedině smělý čin – jako v případě útěku skupiny vězňů pod vedením majora Pugačova.
Povídku ruského spisovatele z překladu Sergeje Machonina připravil Petr Turek. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Alfred Strejček. Pořad byl natočen r. 2006.
