William Shakespeare: Oko za oko
Hořká komedie Williama Shakespeara Oko za oko, pojednává o tom, jak snadné je zneužít moc, o morálce, kterou všichni kážou, ale nikdo se jí neřídí, a o tom, že zdravý rozum a schopnost odpouštět jsou někdy víc než přísná litera zákona. K dnešku promlouvá také díky novému překladu Martina Hilského.
Poslouchejte na Vltavě od 21. května 2016 do 21. července. Tuto a další hry i pořady můžete po celou dobu poslouchat na stránce Hry a četba. Zároveň je najdete na speciálním webu Shakespeare 400.
Oko za oko nebo Veta za vetu či Půjčka za oplátku – tak zní názvy českých překladů Shakespearovy komedie Measure for Measure (doslova tedy: míra za míru, nebo také: něco za něco). Čtyři sta let stará hra (poprvé byla uvedena v roce 1604) nepatří k nejhranějším kusům slavného dramatika, rozhodně si však nezaslouží, aby zůstala opomenuta. Její fabule, zpracovaná i jinými autory, vychází ze skutečné události, kterou roku 1547 zaznamenal maďarský student Joseph Macarius. V soukromém dopise popisuje tragédii, jež se stala nedaleko Milána: Vysoce postavený činovník podlehl kouzlu krásné prosebnice, zneužil své moci a slíbil propustit z vězení jejího manžela odsouzeného k smrti, jestliže by mu byla po vůli. Když však dosáhl svého, dal manžela stejně popravit. Nakonec byl sám potrestán tím, že musel svedené paní vyplatit vysoké věno a sám si ji vzít za manželku. Potom byl sťat.
Shakespeare bere tento příběh za základ své „kruté pohádky“, jeho vyznění však změkčuje. Základní dějovou linku obohatil o komické výstupy „nízkých“ figur z lidu, mezi něž patří mimo jiné i nezdolný vězeň českého původu jménem Barnardin. Hlavní postavou této zvláštně lomené hry je kníže Vincentio, vládce města Vídně, ve kterém už čtrnáct let i přes přísné zákony stále bují smilstvo, prostituce a další neřesti. Ten určí na čas svým zástupcem šlechtice Angela a doufá, že jemu se lépe podaří nastolit pořádek. V převleku za mnicha pozoruje, zda si tento vyhlášený strážce mravnosti a čistoty bude počínat lépe než on sám.
Angelova pevná vůle je však záhy vystavena zkoušce: Krásná Isabela přichází prosit za život svého bratra Claudia – ten má být sťat, protože se přišlo na to, že jedna z dívek čeká jeho dítě a nejsou přitom sezdáni. Angelo podlehne kráse Isabely a nabídne vyměnit svobodu jejího bratra za jednu noc s ní. Místo ní však přichází v noci za Angelem jeho bývalá snoubenka Mariana. To vše v režii knížete, který stále je a není ději přítomen, a je a není jeho hlavním strůjcem. Jako velký hráč táhne jednotlivými figurami hry až ke šťastnému konci, kdy omilostní všechny viníky a sám (jak to tak v pohádkách bývá) si bere za ženu krásnou Isabelu.
Osoby a obsazení: Kníže vídeňský (František Derfler), Angelo, jeho náměstek (Igor Bareš), Escalus, starý šlechtic (Rudolf Krátký), Claudio, mladý šlechtic (Martin Havelka), Lucio, výstřední hejsek (Jan Kolařík), žalářník (Zdeněk Dvořák), Isabela (Monika Dudková), Mariana (Gabriela Ježková), Loket, strážník (Jaroslav Dufek), kuplířka, madam Prošoupaná (Zuzana Slavíková), Hektor, šenkýř a pasák (Erik Pardus), Julie (Klára Sochorová), jeptiška (Jana Hlaváčková), Petr, mnich (Jindřich Světnica), Barnardin, vězeň českého původu (Jiří Pištěk), druhý pán (Václav Vašák), posel, sluha (Josef Koller)
Autor textu: William ShakespearePřeklad: Martin HilskýDramaturgie: Marek HoroščákHudba: Oldřich VeselýRežie: Zbyněk SrbaZvukový mistr: Vlastimil Zetka
Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 2004.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
