Operní den s Puccinim
Giacomo Puccini
Prologem k letošním vánočním svátkům bude Den verismu a Giacoma Pucciniho. Génius italského zpěvoherního umění se totiž narodil 22. prosince 1858. O stopadesát let později se necháváme jubileem inspirovat k obohacení pravidelného vysílacího schématu o několik pořadů připravených speciálně pro tuto příležitost...
Dopoledne vysíláme Telefonotéku se současnými pucciniovskými pěvci, jimiž by měli být sopranistka Christina Vasileva a tenorista Tomáš Černý, kteří se úspěšně představili ve Státní opeře Praha v nedávné inscenaci Pucciniho Bohémy režírované Ondřejem Havelkou. S panem režisérem, který by měl v té době být na Moravě, se pokusíme telefonicky spojit. Během živého vysílání se pokusíme zavolat též do Bratislavy světově proslulé sopranistce Gabriele Beňačkové, která pucciniovské role zpívala na mnoha prestižních jevištích.
Po poledním Pasticciu sestaveném v rámci pucciniovského dne stylově ze symfonické, komorní i operní hudby nabídne Velký veristický odpolední maratón známé i méně známé melodie předních autorů v interpretaci světových a českých pěvců. Od 13 hodin tak můžete sledovat reprezentativní přehlídku z děl Giacoma Pucciniho, Pietra Mascagniho, Ruggiera Leoncavalla, Amilcara Ponchielliho, Alfreda Catalaniho a dalších, včetně Leoše Janáčka.
Podvečerní čas bude patřit v mimořádném vydání Depozitáře Hudební galerie starším nahrávkám - pěveckému i hereckému umění Marie Callasové. Puccinimu bude pochopitelně věnován i pořad Výročí týdne.
Vyvrcholením mimořádného dne bude večerní uvedení strhující operní tragedie Madame Butterfly Giacoma Pucciniho s Mirellou Freniovou a Lucianem Pavarottim v hlavních rolích. Dvouaktová opera se řadí do skladatelova zralého tvůrčího období. Byla zkomponována na Giacosovo a Illicovo libreto podle dramatu Davida Belasca na základě povídky Johna Luthera Longa. Údajně šlo o skutečný příběh. Světová premiéra se konala 17. února 1904 v milánské Scale. Děj se odehrává na počátku 20. století v Nagasaki. Gejša Čo čo san zvaná madame Butterlfy se provdá za amerického námořního důstojníka Pinkertona, který navzdory varování amerického konzula Sharplesse bere celou záležitost na lehkou váhu. Krátce po svatbě Pinkerton manželku opustí. Butterfly mezitím porodila syna a trpělivě čeká na Pinkertonův návrat. Sharpless jí nedokáže přečíst dopis, v němž Pinkerton oznamuje, že se v Americe oženil. Rána z přístavního děla oznamuje připlutí Pinkertonovy lodi. Butterfly se svou služkou Suzuki zdobí dům květinami a celou noc čeká v šatě nevěsty. Následujícího jitra přichází Pinkerton s manželkou Kate k domu, aby si odvedl syna. V návalu výčitek svědomí nenajde odvahu stanout před Butterfly. Ta sdělí Američance, že dítě vydá pouze pod podmínkou, že si je odvede sám Pinkerton. Pak se s chlapcem rozloučí a sáhne po otcově dýce. Než život v hanbě, volí raději smrt a probodne se.
Puccini se dvořil naší Emě Destinnové, pro niž napsal Děvče ze zlatého Západu, byl obdivovatelem koní, vášnivým lovcem a znalcem tabáku i dobrých vín... Je snad po Verdim nejoblíbenějším operním skladatelem vůbec a velké slávy se dočkal už za svého života.
Narodil se 22. prosince 1858 v italském městě Lucca, pocházel z hudebnické rodiny chrámových varhaníků a jeho prvními učiteli byli otec a strýc. Pak studoval na Paciniho hudební škole u Carla Angeloniho, později postoupil na milánskou konzervatoř, kde byl jeho učitelem skladatel Amilcare Ponchielli. Ten v roce 1883 Pucciniho přiměl, aby se přihlásil do Sonzognovy soutěže. Přestože s operou Le villi (Víly) neuspěl, udělal značný dojem na nakladatele Riccordiho, který se postaral o její uvedení na milánské scéně Teatro del Verme. Námět k Manon Lescaut (1893) si už skladatel vybíral sám a jde o jeho první skutečně vyzrálé dílo. Pucciniho spřízněnost s verismem (umělecký směr usilující o pravdivost) potvrdila i další práce - Bohéma, zobrazující melancholický příběh ze života pařížských umělců a švadlenek. Skutečným mistrovským dílem je Tosca z roku 1900, kterou zkomponoval podle stejnojmenné činohry Victoriena Sardoua po zhlédnutí hereckého mistrovství Sarah Bernardové ve Florencii. Puccini si splnil i jedno velké přání - zkomponovat operní triptych. Při návštěvě Paříže roku 1912 našel zajímavé téma, z něhož vznikla silně veristická zpěvohra Plášť, po ní následovala Sestra Angelika a posléze komický doplněk Gianni Schicchi. Náhodný rozhovor mu poskytl námět ke kompozici Turandot podle Gozziho předlohy, pojednávající o kruté čínské princezně. Bohužel dílo nedokončil a tohoto úkolu se ujal Franco Alfano.
Verismus, usilující o pravdivost sdělovaných příběhů, je uměleckým směrem, který nakrátko ovlivnil italskou literaturu a operu na sklonku 19. a na počátku 20. století. V literatuře je za typického představitele považován sicilský spisovatel Giovanni Verga, jehož povídka Cavalleria rusticana byla zdramatizována a v této verzi posloužila jako předloha první veristické opery Sedlák kavalír Pietra Mascagniho. Přestože veristé prohlašovali, že budou líčit typické ukázky života - squarcio di vita, jak slibuje Tonio v prologu Leoncavallových Komediantů, jejich zájem poutaly zejména výjimečné a hrůzné události, jako například zločiny z vášně, spáchané zejména ve venkovském a dělnickém prostředí. Tato témata také tvoří osu většiny veristických oper.
