Hostem Čajovny Igora Malijevského bude v neděli 21. března absolvent matematického gymnázia, zedník s vyznamenáním (vlastnící výuční list), bakalář umění, obchodník tykvemi a především originální fotograf Milan Fano Blatný. Fanovy fotografie v loňském roce vystavilo prestižní Muzeum umění ve Filadelfii.
„Slavme slavně slávu“...Čechů v Srbsku a Srbů v Čechách v průběhu „dlouhého“ 19. století. Příběhy a cesty zapomenutých - i zapomínaných. Ve spolupráci s doc. Pavlou Vošahlíkovou připravila Eliška Závodná.
Srbská hudba, to nejsou jen romské dechovky. V izolovaných vesnicích na venkově můžete slyšet sbory, které připomenou polyfonii ze Sardinie či Korsiky, v klubech se hrají alternativní směry či jazzem ovlivněné fúze s dekadentním podtextem, v nichž zvláště vynikl klarinetista Boris Kovać s dnes už neexistující skupinou La Danza Apocalypsa Balcanica.
Karel Čapek - Anglické listy
Karel Jaromír Erben - Kytice
Karel Jaromír Erben - Štědrý den
Karel Jaromír Erben - Zlatý kolovrat
František Ladislav Čelakovský: Ohlas písní českých
František Ladislav Čelakovský: Ohlas písní ruských
Jakub Arbes: Svatý Xaverius
Vážení posluchači,
Stravinského Svěcení jara začíná hudebním obrazem divoce se probouzející přírody. Stejně patetický obraz nám vykreslil Walt Disney v animovaném Méďovi Béďovi. Každý rok mám podobný pocit z jarní exploze kultury. Festival střídá festival, výstava výstavu, divadla chrlí premiéry, nakladatelství nové knihy. Někdy si říkám, že to jedna kulturní stanice nemůže všechno "pochytat". Na Vltavě bude hudebnímu vysílání dominovat Pražské jaro a jubilující Gustav Mahler, v publicistice a slovesných žánrech budeme pokračovat v britském putování, ale jeden týden bude srbský. Bolestnější je pro nás vzpomínka na nedávno zesnulého Jana Halase, který by si jaro v rodném Kunštátě dokázal náramně užít. Vltava byla důležitou součástí jeho života a my doufáme, že také vy ve vltavském vysílání najdete poezii, duchovní potravu a také trochu odpočinku a radosti.
Lukáš Hurník
13. února jmenoval papež nového pražského arcibiskupa - Dominika Duku, dlouholetého provinciála Řádu bratří kazatelů, pozdějšího biskupa královéhradeckého. In spiritu veritatis - v duchu pravdy je jeho biskupské heslo a snad by se dalo říci i životní credo. Dominika Duku přestavíme jako tajného dominikána, racionálního intelektuála, teologa, provinciála, vášnivého biblistu i znalce umění. Poslouchejte v neděli 7. března v 16 hodin na Vltavě.
Navrhněte školní třídu budoucnosti, tak zněla výzva soutěže mezinárodní nadace Architecture for Humanity vyhlášené loni v lednu. Do soutěže se mezi čtyřmi stovkami studií a architektů z celého světa přihlásili i mladí Češi Petr Kostner, Martina Sobotková a Soňa Huberová. Jejich projekt Bambusové školy porotu zaujal a oni obsadili v celkovém hodnocení soutěže osmou příčku. Škola podle jejich návrhu by měla skutečně vyrůst - ve spolupráci se sdružením Namasté Nepál právě v Nepálu. Jak se v Nepálu žije i učí, to si mohli Petr a Martina sami vyzkoušet během půlročního cestování v roli kočovných učitelů po tamních školách.
Jak se žije v Sao Paulu či Buenos Aires? Po čem se tam usazeným Čechům a jejich potomkům stýská nejvíc? O čem se jim zdají sny? Odpovědi možná zná host úterní Čajovny - hispanistka, novinářka, spisovatelka Markéta Pilátová. V brazilské metropoli učí češtinu v tamní krajanské komunitě už několik let. Příběhy Čechů, kteří odešli do Jižní Ameriky, či jejich dětí, se proplétaly její první knihou z roku 2007 nazvanou Žluté oči vedou domů. Loni na podzim vydalo nakladatelství Torst její druhou prózu, román Má nejmilejší kniha.
Polský klavírista a skladatel v úvahách Ference Liszta
V prostředí pařížských umělců 30. let 19. století si Fryderyk Chopin našel řadu přátel a příznivců. K nejvýznamnějším patřili Delacroix, Berlioz, Heinrich Heine, Balzac. Komplikovaný přátelský vztah navázal Chopin s Ferencem Lisztem: oba pocházeli ze střední Evropy a oba emigrovali do Francie, kde rychle získali vzájemný respekt. Oba hudebníci měli v Paříži řadu společných přátel (Heine, Sandová, Delacroix, Meyerbeer, Mickiewicz). Liszt patřil k těm nemnohým, kteří směli Chopinovi říkat "Chopino" či "Chopinissimo"... Oba přátelé se však dosti rychle rozkmotřili z ryze soukromých důvodů (Liszt používal Chopinův byt v jeho nepřítomnosti pro milostné schůzky), ale i z důvodů uměleckých (kritika a veřejnost v nich viděly představitele dvou antagonistických škol - o Lisztovi se mluvilo jako o hráči "transcendentální virtuozity", Chopina považovali za klavíristu "té nejnádhernější citlivosti").
Vše, co naši předkové měli v úctě, co milovali a čeho se báli, je uchováno v lidových zvycích. Ty už dlouhá léta mapují manželé prof. Ludvík Baran DrSc a PhDr. Jitka Staňková, DrSc. Osudy těchto dvou významných osobností bychom mohli opatřit titulem "O veliké lásce a obdivu o životních cestách za lidovým uměním".
