Fryderyk Chopin - tvůrce nejblouznivějších harmonií
Zaplněný chrám při koncertě ke 160. výročí úmrtí F. ChopinaFoto: Petr Veber
Polský klavírista a skladatel v úvahách Ference Liszta
V prostředí pařížských umělců 30. let 19. století si Fryderyk Chopin našel řadu přátel a příznivců. K nejvýznamnějším patřili Delacroix, Berlioz, Heinrich Heine, Balzac. Komplikovaný přátelský vztah navázal Chopin s Ferencem Lisztem: oba pocházeli ze střední Evropy a oba emigrovali do Francie, kde rychle získali vzájemný respekt. Oba hudebníci měli v Paříži řadu společných přátel (Heine, Sandová, Delacroix, Meyerbeer, Mickiewicz). Liszt patřil k těm nemnohým, kteří směli Chopinovi říkat "Chopino" či "Chopinissimo"... Oba přátelé se však dosti rychle rozkmotřili z ryze soukromých důvodů (Liszt používal Chopinův byt v jeho nepřítomnosti pro milostné schůzky), ale i z důvodů uměleckých (kritika a veřejnost v nich viděly představitele dvou antagonistických škol - o Lisztovi se mluvilo jako o hráči "transcendentální virtuozity", Chopina považovali za klavíristu "té nejnádhernější citlivosti").
V prostředí pařížských umělců 30. let 19. století si Chopin našel řadu přátel a příznivců. K nejvýznamnějším patřili Eugene Delacroix, Hector Berlioz, Heinrich Heine, Honoré de Balzac. Komplikovaný přátelský vztah navázal Chopin s Ferencem Lisztem: oba pocházeli ze střední Evropy a oba emigrovali do Francie, kde rychle získali vzájemný respekt. Liszt si zamiloval Etudy, které mu Chopin dedikoval (a Chopin sám obdivoval, jak tyto skladby Liszt interpretuje). V Chopinově dosti stroze zařízeném bytě stál u klavíru stolek s Lisztovou podobiznou. Oba hudebníci měli v Paříži řadu společných přátel (Heine, Sandová, Delacroix, Meyerbeer, Mickiewicz). Liszt patřil k těm nemnohým, kteří směli Chopinovi říkat "Chopino" či "Chopinissimo"... Oba přátelé se však dosti rychle rozkmotřili z ryze soukromých důvodů (Liszt používal Chopinův byt v jeho nepřítomnosti pro milostné schůzky), ale i z důvodů uměleckých (kritika a veřejnost v nich viděly představitele dvou antagonistických škol - o Lisztovi se mluvilo jako o hráči "transcendentální virtuozity", Chopina považovali za klavíristu "té nejnádhernější citlivosti"). K této rivalitě se připojila i rivalita partnerek obou umělců: Chopinovy přítelkyně George Sandové a Lisztovy milenky Marie d´Agoultové... Chopinova nemoc a posléze smrt tyto rozpory smazala: Liszt vydal o příteli Chopinovu obdivnou knihu a stal se autorem transkripce Chopinových polských lieder.
Liszt: "Chopin mezi námi prošel jako nějaký duch." V roce 1833 dedikoval Chopin Lisztovi svých dvanáct velkých Etud.
Eugene Delacroix ve vzpomínce na své pobyty v Nohant, kde na venkovském sídle George Sandové Chopin často pobýval v letech 1839-1846: "Občas k nám do zahrady zalétávaly z otevřeného okna útržky Chopinovy hudby a mísily se s vůní růží a slavičím zpěvem." Hector Berlioz: "Chopin jakožto klavírista i jako skladatel je výjimečný umělec, žádný jiný hudebník se mu nepodobá."
Heinrich Heine: "Chopin není jen virtuóz, je také básník, dokáže nám předávat poezii, která žije v jeho duši. Je také skladatelem a nic se nevyrovná radosti, jakou nám dává, když usedne ke klavíru a improvizuje. Není ani Polák, ani Francouz, ani Němec; pochází z kraje Mozarta, Raffaela, Goetha: jeho skutečnou vlastí je kouzelné království poezie."
Z překladu Václava Bělohlavého (z knihy Fr. Liszt - Fryderyk Chopin; Topičova edice, Praha 1947) připravil a režii má Tomáš Vondrovic. Účinkuje František Němec.
Pořad vysíláme k 200. výročí narození polského hudebníka.
