JAN JANDOUREK : O hrách krásných a ošklivých

Spisovatel a publicista Jan Jandourek (1965) vystudoval katolickou teologii, později ještě sociologii. Krátce působil jako kněz v duchovní správě, tuto cestu však opustil a začal se věnovat publikační činnosti. V současné době pracuje v redakci MF Dnes, od října 2 000 je členem Centra komparatistiky při FF UK v Praze. V komparatistice se věnuje hlavně moderní světové literatuře, nahlížené jako obraz tendencí a konfliktů novodobé civilizace a rovněž problému "pokleslých žánrů". Do světa literatury vstoupil esejistickou knihou O víře trochu jinak, následovaly Pohanokřesťanské meditace inspirované ignaciánskou spiritualitou. Velký ohlas měly jeho rozhovory s Václavem Malým a Tomášem Halíkem. Za starozákonní parodii V jámě lvové dostal v roce 1996 cenu Jiřího Ortena. Následovaly romány Škvár (1999), Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000) a Mord (2000). Velký zájem vzbudil jeho román Když do pekla tak na pořádné kobyle, kde se vyrovnává i s vlastním vztahem k církvi. Ustrašená, senilní a kolaborantská atmosféra předlistopadové litoměřické bohoslovecké fakulty není prostředí, které by naplnilo touhy mladého křesťana. Jeho hrdina volí mezi podobou církve, která rozhodně neodpovídá jeho ideálům, a podobou světa, reprezentovanou různými dívkami, která, zdá se, nenabízí o moc lepší alternativu. Tak si spolu s hrdinou i autorem můžeme položit otázku Kristových apoštolů: "Ale kam bychom šli..." Jinými slovy z tohoto světa nemůžeme utéct. Můžeme si vymyslet úniky více či méně svůdné od malých her až po velkolepé reality show, jako postavy Jandourkova románu Bomba pod postelí. Nebo můžeme tyto hry pozorovat, jemnou ironií nebo až precizním popisem absurdity komentovat, a i tak na nich máme svou účast, necháváme je na nás působit, necháváme se jimi pronikat. Můžeme se potom ptát, zda je to skutečnost, ve které jsme se v životě zabydleli nebo jedna z her na skutečnost jakou bychom rádi žili. Teresie Bečková