Výměna rolí aneb Kšanda

Je to pes karelský medvědí. To jméno má jednak podle Karélie, odkud jeho rod pochází, a jednak podle toho, že skvěle stopuje medvědy. Samozřejmě v Karélii a ne v Praze 5. Taky tahá sáně, tamtéž. Kšanda z Prahy 5 medvěda neviděl nikdy a sáně jenom zřídka, ale co živ nich nebyl zapřažen.

Před časem začal Kšanda slepnout. Jeho pověstný zrak lovce medvědů slábl, oči mu potáhly bělavé mráčky a narážel čumákem do zdi. Nejdřív tiše kňučel potupou a zmatkem, ale už se - zdá se - smířil se situací. Jeho pán je k němu hodný. Dokonce podstoupil odborný výcvik, jak zacházet se slepým psem. Než mu dá vodítko, hlasitě promluví, aby se Kšanda nepolekal. Chrání ho před zlými vlčáky a decentně odhání hárající feny. Na přechodu se rozhlédne za oba, a když Kšanda očichává rohy, ukázněně na něj čeká. Došlo ke zvláštní výměně rolí: nemá člověk slepeckého psa, ale pes má slepeckého člověka.

Nedávno se někdo pána zeptal, proč nedá Kšandu uspat. Zatvářil se trochu zaskočeně, podrbal si nos a pak nejistě řekl: "On by mě taky nedal uspat. Aspoň já myslím, že ne."

Když život mého tatínka už končil a mysl mu potáhly bělavé mráčky, občas mi dětským hlasem říkal Mami. Mně bylo přes padesát, jemu osmdesát a ta opravdová mami už byla víc než třicet roků mimo hru. Ani mě nenapadlo ho vyvádět z omylu. I to je jen drobná výměna rolí. Role jsou velmi relativní věc.

Hlasitě píšu, že nevěřím na regresní terapie, a hádavě při tom buším do kláves. Ale něco se mi na té teorii inkarnací líbí: představa, že čas je jen veliká výměna rolí. Jako když si hrají děti. Ententýky dva špalíky, v minulém kole jsi hrál pejska, tak teď budeš pán! Že si tak zkoušíme různé role, abychom se něco naučili, a na scéně věčnosti jsme si rodiči i dětmi, jednou pány, jednou kmány, dneska vrahy a příště oběťmi... Takové, jak říkají herci, študýrky.

I na našem nebi se už zatahuje. Blíží se bělavé mráčky, hedvábné cirry, mléčné altostraty i olověné šedé cumulonimby. Až se úplně zatáhne, doufám, že na nás naši psi a děti budou hodní. Že nás budou chránit před vlčáky, nedají nás uspat, a jestli nás vezmou na procházku, na přechodu se i za nás dobře rozhlédnou.