Plašit ptáky aneb Mrně s předstihem

Šla jsem horskou vískou, která působila dojmem, že ji sem Boží ruka upustila někdy za Rakouska-Uherska. V lukách se krčily doškové chaloupky. Záhonky brambor nebo hrachu, floxy, růže, slepice a mák. A v každé zahrádce se cosi blyskotalo - vidím, že téma svádí k archaismům! - a mihotala se tam oslepivá zář. Zpět k dnešní češtině: všude visela z větví cédéčka. Plnila roli strašáků ze dvou košťat, navlečených do kabátu po dědovi, pro větší efekt s kloboukem na chybějící hlavě. Neboť pokrok se nedá zastavit.

A teď, neboť IQ mi poslechem Mozarta závratně stoupá, položím pár bystrých otázek: Chtěli vynálezci CD vynalézt plašidlo ptáků? Ne! Skládal Mozart s úmyslem bystřit rozoumky budoucích dětí? Nedejte se vysmát! Mezi našimi úmysly a jejich dopady je chaos a nedoufejme, že ho chápeme.

Bylo nebylo. Král vyslal mladého posla se spěšným dopisem do města v dálce tisíc mil. Hoch se své role ujal s odpovědností i pýchou. Denně si musel vyprosit jídlo a nocleh v mnoha vsích té země. Někde ho pohostili štědře, někde ho aspoň nechali přespat a jinde na něj rovnou štvali psy. Dopis byl prázdný list papíru. Král si jen testoval, které vsi jsou mu oddané natolik, že si váží jeho posla, aby věděl, s kým lze v příští válce počítat.

Kdoví, k čemu jsme tu my. Sloužíme cílům, o kterých nemáme ani páru. Třeba se za tisíc let zjistí, že říkanka, kterou jsem napsala v páté třídě, je to pravé a jediné heslo otvírající brány paralelních vesmírů. Kdežto po žvejkačce, kterou jsem včera plivla z mostu, zmutuje za pár set let celá vodní říše a sardinky dostanou vzteklinu.

Neseme nějaké poselství, nebo jenom prázdný papír? Možná na tom ani nezáleží. Cédéčka s Mozartem neplaší ptáky o nic lépe než ta prázdná. Už je to nějaké moc chytré, raději toho Mozarta vypínám.