„Arnošte, píšeš? Piš. To je to nejlepší, co je na světě.“ Před deseti lety odešel Arnošt Lustig

Poslechněte si pásmo, které jsme připravili v roce 2016 k nedožitým devadesátým narozeninám spisovatele Arnošta Lustiga. V této souvislosti jsme pro vltavské vysílání připravili několik pořadů čerpajících z autorovy literární pozůstalosti, dosud nepublikovaných textů i z korespondence.

Spisovatel, scenárista a vysokoškolský pedagog Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v Praze. Ze studií na reálce byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen. Poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína. Lustigova literární tvorba málokdy vybočila z tématu holokaustu a vychází hlavně z osobních zkušeností z koncentračních táborů.

Arnošt Lustig

Již ve svých raných prózách z první poloviny padesátých let, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje a Démanty noci, zachycuje příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Příznačné pro jeho literární styl jsou věcnost podání a střízlivá dramatičnost.

Arnošt Lustig přežil koncentrační tábory v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu. V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau. Až do konce války se ukrýval v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 s rodinou emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu.

Arnošte, píšeš? Piš. To je to nejlepší, co je na světě. Vyjádřit se. A pak – ryby.
Z dopisu Oty Pavla ze dne 12. 9. 1968

V Americe se setkával s Ivanem Passerem, Milošem Formanem, Milanem Kunderou, Josefem Škvoreckým. Pavlem Kohoutem. Všichni měli podobný osud a do Ameriky si přenesli literární Prahu 60. let.

 

autoři: Jiří Kamen , Miroslav Buriánek
Spustit audio