Božena Němcová, žena, kterou minul úspěch
Její pohádky jsme možná poslouchali dřív, než jsme se sami naučili číst. Její nejproslulejší dílo, Babička, bylo naší povinnou četbou. Božena Němcová je zřejmě nejznámější českou spisovatelkou. O jejím životě i díle byly vedeny dlouhé diskuze, vzpomínali na ni současníci, přítelkyně, psali o ní literáti, dokonce filozofové zkoumali podstatu jejího myšlení.
Hodila se do slovníků ideologům i volnomyšlenkářům, měla reprezentovat ryzí češství a pro nejasnosti kolem svého původu či data narození zaujala historiky i hledače senzací. Poznal ji skutečně někdo jako „prostě ženu“?
O svém pohledu na postavu Barbory, Boženy Němcové, vyprávěla Radka Denemarková.
Byla Božena Němcová nejotevřenější ve své korespondenci? I tak by mohla znít základní otázka. Dala vůbec někomu šanci, aby nahlédl do její duše? Ve Víkendové příloze se k této spisovatelce, ženě vyhledávané i opovrhované, vrátila jiná spisovatelka, Radka Denemarková. Zamýšlí se nejen nad tím, proč nás postava z devatenáctého století stále zajímá a proč si do ní tolik lidí projektovalo vlastní chtění a očekávání. Tolik, až to osamělá Barbora nevydržela a předčasně zemřela, chudá, opuštěná a nemocná.
Navažme pomyslný dialog s ženou, která si zapsala: „Duše moje mnohdy jako jezero, lehký větřík je rozvlní a není možná, aby se rozčeřené vlny uhladily. Ale když není skutečnost, ať blaží sen!“ Zaposlouchejme se do slov mocných a volných jako let vlaštovek v hudbě, která pořad doprovází: „Svoboda neroste na stráni, není někde zazděna, není ve vazbě držena, aby se mohla pouta její roztrhati, svobodu si nepřivoláš, a tam, kde roste, odtud ji nevypleníš, divoké oko ji neuvidí, hrubá ruka ji neohmatá. Svoboda rodí se v mysli.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.