Rozhlas jako téma současného umění
Ve středu 22. června v 18 hodin zahájí ostravská galerie PLATO ve dvoraně Multifunkční auly Gong výstavu Romana Štětiny a Miroslava Buriánka. Jejich společný projekt Návod k použití Jiřího Koláře představíme také ve Víkendové příloze stanice Vltava.
Vysíláme 25. června od 8:00.
„Při poslechu fíčrů Miroslava Buriánka si pozorný vnímatel uvědomoval, že rozhlasové dílo bez imaginace, bez přesahu a provokace je jen úhledným sucharem, nikoliv však zážitkem.“Zdeněk Bouček
Miroslav Buriánek (*1951)
Miroslav Buriánek patří mezi naše přední rozhlasové režiséry. Po absolutoriu divadelní režie na pražské DAMU byla jeho kariéra mezi lety 1978 a 2015 spojená s plzeňským rozhlasovým studiem, pro které vytvořil stovky reportáží, rozhlasových dokumentů a dramatizací literárních textů.
Před lety jsem napsal, že každé moje setkání s rozhlasovým režisérem Miroslavem Buriánkem (1951) je pro mě událostí. Těším se na jeho vytříbené promluvy překypující zábavnými slovními obraty i slovy, která sám vytvořil (např.: výhrk, což bývá emocionálně „objemný“ výrok, někdy ovšem jde o náhle vyvrženou existenciální poznámku). Psal jsem tehdy o svém pocitu, že by se jeho promluvy mohly natáčet a vysílat. Franz Kafka se považoval za literaturu, Buriánek je rozhlas. „Propadl jsem rozhlasu tělem i duší, je to pro mě zkrátka droga, nemůžu bez něj být. Doma se mnou vydrželi tolik let jen díky tomu, že tam moc nejsem a většinu času přebývám v rádiu.“ Buriánkovy explikační poznámky k inscenaci Jandlova textu Chroptění Mony Lisy naznačí jeho barokní imaginaci: „Vhrouženi do chropotu Mony Lisy budeme věšet elektrické obrazy na růžové cihly. Pravidelnost geometrických výmětů. Pravidelnost geometrických linií a elektricky slintat. Posedle a podrobně ržát-žrát. Rozdřípat! Útržky. Škrábanice. Drápat, drtit, deptat, šlemy, nátěry, ohozeny. Sbory. Hlas zduří, naběhne, otok (!), pravidelný.“
Ve své rozhlasové tvorbě Buriánek usiluje o plné zvukové zobrazení skutečnosti, rád překračuje mezní hranice žánrů, využívá a zpracovává vizuální podněty, inspiruje se filmem. Coby příznivec tzv. autorské režie vyhledává literární a dramatické látky pro vlastní zvukovou adaptaci. Připomenu jeho adaptace románů Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha nebo Nadsamce Alfreda Jarryho.
I Buriánkovy publicistické pořady aspirují na akustickou událost. V jeho rukopisu rozhodující úlohu sehrává montáž. Princip montáže uplatňuje i v instalacích k veřejným poslechům svých inscenací v plzeňském rozhlase, kterými i vizuálně vtahuje účastníky produkcí do světa rozhlasu. Také Buriánkovy režijní knihy jsou výtvarnými artefakty svého druhu.
Od Buriánka ke Colombovi a zpět
„Nejsem výtvarný umělec, protože s klasickými disciplínami nepracuji. Konceptuální umělec taky nejsem, to je pro mě etapa, která proběhla v historii a už téměř neexistuje. Přiléhavější je ale termín postkonceptuální umělec, který na mě paradoxně sedí asi nejvíc. Je ale příliš matoucí a člověk se při jeho zaslechnutí neubrání úsměvu... Už jsem se rádia a zvuku jako tématu chtěl zbavit, mluvené slovo ale rozvíjí imaginaci a abstraktní myšlení. Nepustí mě to, ani kdybych chtěl. Pořád mě přitahuje ta původní futuristická idea, že rádio nahradí divadlo, knihy, film a že nově definuje naši představu o umění.“Roman Štětina
Roman Štětina (*1986)
Roman Štětina studoval v letech 2009 až 2015 v ateliéru Tomáše Vaňka na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho intermediální zájem o rozhlas jako instituci se promítl v řadě komplexních projektů zabývajících se otázkou, jak se v různých situacích dotýkají či vzájemně popírají, vylučují a doplňují obraz, zvuk, akce a fyzický (respektive myšlený) prostor. V roce 2014 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Poprvé ještě jako student Roman Štětina (1986) navštívil plzeňské rozhlasové studio v roce 2006: „Je to tak nabité prostředí, že nejprve muselo zákonitě vzniknout video, které jsem později nazval Studio č. 1 (demonstrace). V něm se jedná skutečně o předvedení specifických architektonických prvků, které po různých peripetiích, kterými studio prošlo, zůstaly v místě zachovány. Studio č. 2 (klapka) je pak logickým pokračováním – studií člověka, který se v architektuře studia pohybuje."
Tvorba Romana Štětiny, umělce nastupující generace, reflektuje zvuk. Rozhlas je pro něj cestou i k vizuálnímu umění. Téma zvuku zpracovává prostřednictvím videa, instalací, audiovizuálních intervencí a dalších médií.
V době svých plzeňských studií v ČRo Plzeň Štětina natočil několik vizuálních opusů, včetně portrétu Miroslava Buriánka. Ten ve Štětinově zaujetí rozhlasem sehrál důležitou roli, a to nejen svými pořady, ale i svou tvorbou na hraně žánrů, slova a obrazu, svými formulačními schopnostmi i mimickým uměním, svými brilantními, improvizovanými výstupy v roli existenciálního klauna.
V roce 2014 se Roman Štětina stal laureátem 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Soutěž vyhrál filmem Ztracený případ, v němž sestříhal devětašedesát dílů amerického seriálu s poručíkem Colombem do vlastní nové epizody.
V souvislosti s prezentací vítěze Ceny Jindřicha Chalupeckého připravuje Roman Štětina audiovizuální instalaci zprostředkovávající natáčení recitace textů Jiřího Koláře z knihy Návod k použití v podání ochotníků souboru KLAS v plzeňském rozhlasovém studiu, které režíruje Miroslav Buriánek. Divák se stane očitým svědkem rodícího se akustického díla. A také režijních, mimických, filozofických etud protagonisty představení Miroslava Buriánka, které reflektují poselství Kolářových básní. Ovšem tento zrod a tyto etudy „moderuje“ způsob vizuálního i akustického záznamu, střihu Romana Štětiny. Teprve on vytváří ze všech událostí tvar instalace. Její součástí je i výtvarná podoba Buriánkovy režijní knihy, která bude publikovaná v katalogu instalace.
Vernisáž (premiéru) Návodu k použití Jiřího Koláře uspořádá ostravská galerie Plato letos 22. června v 18.00 v ostravské hale Gong, kurátorem je Marek Pokorný. Záznam „generuje“ vstup trojrozměrných útvarů do prostoru galerie, lichoběžníků a krychlí, na které se publikum může usadit.
Pro Víkendovou přílohu stanice Vltava (25. 6.) připravujeme zprávu o audiovizuální instalaci Návodu k použití Jiřího Koláře. Letos v říjnu bude Štětinova a Buriánkova instalace prezentována na samostatné výstavě v galerii současného umění Spike Island v britském Bristolu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
