Věčný císař? Poslechněte si pořady ke stému výročí smrti císaře Františka Josefa

19. listopad 2016

V současné Vídni symbol dunajské monarchie, stařičký a „zalicousovaný“ císař František Josef osvědčuje svou nesmrtelnost jako symbol turistického průmyslu. Vltavské vysílání v sobotní Víkendové příloze 19. listopadu bylo dedikované stému výročí císařova úmrtí a zaměřilo se hlavně na císařův obraz v literatuře, na reflexi publikací věnovaných císařovu životu, panování a jeho roli v dějinách, a v neposlední řadě na jeho vztah k Čechům a vztah Čechů k němu.

Tematické pořady ke stému výročí úmrtí císaře Františka Josefa:
„V případě Jeho Veličenstva…“
- Rozhovor o rysech mocnáře a charakteru člověka a pohledech i různých aspektech „dědictví“ Františka Josefa I. v Čechách Mileny M. Marešové s historikem Jiřím Rakem, autorem monografie.
Císař v Plzni - Západočeské město navštívil František Josef šestkrát, naposledy ho tam uvítali ve Škodových závodech 9. září 1905. Z dokumentů Archivu města Plzně připravila Tamara Salcmanová.
Císařova Vídeň 2016 - Návštěva současných výstav v rakouské metropoli: Člověk a panovník na zámku Schönbrunn s kurátorem Karlem Vocelkou a historikem Vítem Vlnasem, Svátek a všední den v Muzeu nábytku (Hofmobiliendepot) s kurátorem Karlem Vocelkou; Reprezentace a skromnost v Muzeu císařských kočárů s ředitelkou muzea Monicou Kurzel-Runtscheinerovou.

Nový symbol monarchieCísař František Josef na trůn nastoupil v pevnostním městě Olomouc v roce 1848. Vídeň, v ten čas rozjitřená revolucí, tak přišla o velkou podívanou, které obřady císařské korunovace nabízejí. Na trůn nastoupil hezký osmnáctiletý mladík s jemnou pletí a konzervativními sklony. Říše v nejistém času mění svůj symbol. Nevýrazného, v Čechách velmi oblíbeného Ferdinanda Dobrotivého, který se dal korunovat na českého krále, střídá ambiciózní mladý muž.

K portrétování se František Josef dostavuje ve vojenském stejnokroji, jindy se zahalí do teatrálně nařaseného řádového ornátu Zlatého rouna. Ferdinandova abdikace Čechy netěší, ale i s novým císařem jistě budou vycházet také dobře a náležitě oslaví jeho korunovaci svatováclavskou korunou. Jenže František Josef se k tomu obřadu nechystá. Jen slibuje, ale nekoná. Češi si to vysvětlují jednoduše: císař se obklopuje bídnými rádci, kteří mu špatně, tedy protičesky, radí. Bez nich by se stal českým králem bez zaváhání.

03746460.jpeg

Císařské licousyCísařův obraz se mění s jeho postupujícím věkem. Ubývají vlasy, vous mohutní, a císařův vzhled získává definitivní podobu: lehce nakadeřené chuchvalce bílých vousů rozdělených do dvou pramenů lemují zasmušile rezervovanou tvář starce s pomněnkovýma očima. V této podobě vstupuje do posledních čtyř desetiletí své vlády, a stává se ikonou, která ještě dnes reprezentuje starou monarchii. Císařovy charakteristické licousy napodobovalo jeho přičinlivé úřednictvo po celém mocnářství, podle Werfela si císařskou vizáž pěstovali i domovníci v počestných měšťanských domech.

Čtěte také: Rakousko-Uhersko, žalář českého národa? Sotva, pochybuje historik Jiří Rak

03746432.jpeg

Císař František Josef zemřel 21. listopadu 1916 na zámku Schönbrunn. Do jeho vlády spadá stavba ulice Ringstraße a stejně tak návrat k absolutismu, uherské vyrovnání a vypuknutí 1. světové války, která v roce 1918 vedla k rozpadu Rakousko-Uherska. Jeho iniciály „FJ I“ zdobí ještě nyní mnohé budovy. Jeho smrt předznamenala konec monarchie.

02737985.jpeg

Z komentáře Karla Vocelky na výstavě Člověk a panovník:

Zajímavé je také sledovat, s jakými hračkami si hrál František Josef i jeho bratři. Vidíme tady nejrůznější hudební nástroje, ty ho ale příliš nezajímaly. Nebyl muzikální, hudba, kromě vojenské, ho nikdy příliš netěšila, do opery chodil zřídkakdy, víc ho zajímalo divadlo, činohra… Asi vás zaujme tato lokomotiva. Nádherně zpracovaná, jenom na hraní poněkud těžká – váží víc než 40 kilo! To samozřejmě vyžadovalo příslušný personál, hrát si s lokomotivou sám malý Franci rozhodně nemohl. Co ho ale odmalička těšilo, s čím si docela určitě rád hrál – to byli cínoví vojáčci. A co rád nosil? Samozřejmě uniformy. Traduje se, že už jako dvouletý chlapec dovedl rozeznat důstojníka od obyčejného vojáka – podle uniformy.

autoři: Jiří Kamen , Eliška Závodná
Spustit audio