Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota

Básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo Krobot - Foto: provazek.cz

Básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo KrobotFoto: provazek.cz

On-line do půlnoci 5. září 2014

 

Černogroteskní příběh z 2. poloviny minulého století o kráse výstředních podivínů a smrtelné lásce člověka Hanti ke světu knih a umění. Novelu Bohumila Hrabala uslyšíte v rozhlasové „rekonstrukci“ inscenace brněnského Divadla U stolu. Kromě Jana Kolaříka (Hanťa), Pavla Zatloukala (Šéf), Martiny Krátké, Kateřiny Dostalové a dalších účinkuje ze záznamu i samotný Bohumil Hrabal. 

Když Bohumil Hrabal dokončil v roce 1976 rozsahem novelu, obsahem román Příliš hlučná samota, bylo mu dvaašedesát. Když se hrabalovský dramatizátor a režisér Ivo Krobot v roce 2010 ujal v brněnském Divadle u stolu dramatizace a inscenace příběhu lisovače starého papíru Hanti, bylo mu také tolik. 

Náhoda? Rozhodně ne: „V roce 1980/81 jsem dělal v Činoherním klubu dramatizaci Něžného barbara a po úspěchu jsem měl s Hrabalem mnohé debaty, mj. též o Samotě, a on mi tehdy velice moudře řekl: „Počkejte, do toho ještě musíte dorůst, ne snad umělecky – ale zestárnout. A když jsem loni ve stejném věku začal Samotu zkoušet v Divadle u stolu, pochopil jsem, proč mínil, že člověk musí mít jakousi větší a hlubší životní zkušenost,“ říká Ivo Krobot. 

Přitom část hanťovské životní zkušenosti, totiž nucenou spoluúčast na ničení vlastního milovaného světa, měl Ivo v té době už za sebou: Za účast na nepovolené akci strávil v roce 1971 několik měsíců na Borech a v tamní knihárně vyřezával několik divadelních kapitol z čerstvě vytištěného devátého dílu Československé vlastivědy – jednu z nich napsal Krobotův milovaný teatrolog a učitel Bořivoj Srba. I tahle okolnost vedla B. Hrabala k tomu, že tehdy mladičkému režisérovi udělil svůj souhlas k inscenaci knihy, o níž svého času Pařížan Petr Král v Le Mondu výstižně napsal, že je to dílo, v němž Hrabal nejméně slovy řekl nejvíc. 

Problém, s nímž se Ivo Krobot musel vypořádat především, byla forma Hrabalova vyprávění – v knize je ztvárněna jako monologický výpovědní proud rozdělený do osmi částí (jistě se tu režisérovi hodily zkušenosti z dramatizace Tanečních hodin pro starší a pokročilé (Divadlo Husa na provázku) a Rozvzpomínání, jak nazvali s P.Oslzlým v roce 1985 scénickou podobu románu Obsluhoval jsem anglického krále (dodnes na repertoáru DHNP!).  

Převést reflexivní Hanťovu výpověď do dramatického tvaru na scéně pomáhali Jan Kolařík jako Hanťa, Pavel Zatloukal jako jeho Šéf, v epizodních rolích herečky Martina Krátká a Kateřina Dostalová, Michal Bumbálek, Cyril Drozda a další. Hudbu složil rocker Zdeněk Kluka a do představení vstupuje vlastním autentickým hlasem i sám autor: Bohumil Hrabal. To všechno a trvalá životnost hanťovského tématu rozhodlo pro vytvoření rozhlasové verze, či spíše rekonstrukce divadelní inscenace. 

Krobotova scénická verze Příliš hlučné samoty zákonitě přišla o mnoho vizuálních akcí, dílem opuštěných, dílem nahrazených prostředky zvukovými. Na své si proto při výrobě přišel nejen Zdeněk Kluka, ale také produkce – režisér žádal dětský sbor, jenž by zapěl dnes už pozapomenutou pionýrskou píseň J. Stanislava a O. Rambouskové Zní zpěv a smích náš po kraji (děkujeme vedoucí a dětem z pěveckého kroužku ZŠ a MŠ Staňkova Brno) a pochopitelně i zvukový mistr Lukáš Dolejší.  

A především – součástí Krobotovy rozhlasové Samoty jsou i vstupy autentického čtení B. Hrabala. O co nám šlo? Přenést poetiku Hrabalovy prózy do živého rozhlasového tvaru a přitom nepoškodit smysl groteskně donkichotského příběhu muže ze společenského dna, jehož práce i záliba v knihách tvoří jeden pól košaté zpovědi, na níž jsou navlečeny korálky epizod jeho lásek, rodinných vzpomínek, styků s vědci, vyhozených z ústavů k práci kanálníků, návštěv poloslepého badatele sbírajícího divadelní recenze z tisku 30. let minulého století i kamarádů z hospody. 

Hanťova důkladná pomalost, věčně přivádějící k šílenství jeho Šéfa, vytrvalé hledání životní pozice mezi mladým rozhorleným Ježíšem a rezignujícím Lao-c´ v groteskních i krutých obrazech, nemá ovšem v povrchně rychlém světě modernity žádnou naději, jenom čest. Obrana svobody být sám sebou v proměnách světa je nakonec trvalým tématem moderní doby. Snad zaujme ty, kdo se nechají přilákat k poslechu nenapodobitelným zpěvem Josefa Čečila ve staré Hašlerově písni Vltavo, Vltavo, do níž je rozhlasová verze Krobotovy inscenace zasazena jako do patinovaného rámu. 


Osoby a obsazení:
Hanťa (Jan Kolařík), Šéf (Pavel Zatloukal), Mančinka, 2. cikánka (Kateřina Dostalová), 1. cikánka (Martina Krátká), Šmoranc (Michal Dalecký), 1. muž, Profesor, Strýc (Cyril Drozda), 2. muž (Michal Bumbálek), F. Šturm (Vladimír Hauser), Sochař (Petr Oslzlý) 

Autor: Bohumil Hrabal
Scénář a režie: Ivo Krobot
Dramaturgie: Tomáš Sedláček
Hudba: Zdeněk Kluka 

Natočeno v roce 2011 v Tvůrčí skupině Brno. 

Nové články v rubrice

Host Telefonotéky

Pošlete svůj dotaz na hosta. Na vaše
otázky odpovíme během vysílání.
Začínáme v 9:50.

Sledujte nás

Nalaďte si

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace