Osudy: Já jsem prostě Antonín Tučapský

Antonín Tučapský (27. března 1928 – 9. září 2014) se narodil v Opatovicích na Vyškovsku, v rodině ševce, který měl velké hudební nadání a výbornou hudební paměť. Ten přes všechny těžkosti, které vyplývaly z velmi skromných a prostých poměrů venkovské rodiny, zajistil Antonínovi učitele, kteří ho učili ve hře na housle a klarinet, později i ve hře na klavír.

V Osudech vzpomíná Antonín Tučapský na léta strávená v měšťance v Dědicích i Ivanovicích na Hané, na všechny ty vzdělané učitele v malých moravských městech, ale také na válku, která mu znemožnila studia na brněnské konzervatoři. Následovala studentská léta hlavně na Učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí (1943–1947), později na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1947–1951), kde pod dohledem Jana Kunce se už začíná naplno zabývat kompozicí. Rok Antonín Tučapský pobyl také na Janáčkově akademii múzických umění, ale z politických důvodů odchází ze školy profesor Jan Šoupal a pro Antonína přestává mít studium smysl.

V této chvíli začíná jeho pedagogická dráha, která začala v Kroměříži a vedla přes Nový Jičín až na Pedagogický Institut v Ostravě (1959–1973). V té době se stal také nástupcem sbormistra a muzikologa Ivo Stolaříka a to u Dětského sboru Československého rozhlasu v Ostravě. Ovšem nejslavnější éra jej teprve čekala- v Pěveckém sdružení moravských učitelů byl pravou rukou Jana Šoupala a po jeho smrti se stal jeho nástupcem, tedy dirigentem PSMU (1964–1973).

O všech dalších životních peripetiích, které už souvisely s normalizací naší společnosti v první polovině sedmdesátých let, uslyšíte přímo od Antonína Tučapského. Nechtěl odjet ze své vlasti, protože ji nadevše miloval. Na stolečku ve svém pokoji v penzionu pro seniory měl hrdě vystavenou pohlednici města Vyškova a o moravské krajině mluvil jako o svém pravém domovu. Velká Británie Antonína Tučapského přijala okamžitě a na Trinity College of Music působil jako profesor teoretických předmětů a kompozice celých 21 let (1975-1996). Do povědomí nové generace českých hudebníků se dostal až po roce 1990, kdy přijížděl do své vlasti už jen na návštěvy.