Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů
Ilja Racek, Simona Stašová nebo Ivan Trojan v rozhlasovém zpracování jedné z nejznámějších komedií českého repertoáru. Reprízou této hry si připomínáme, že od smrti otce české dramatiky uplyne 15. září 160 let. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Hadrián z Římsů je jednou z nejhranějších her Václava Klimenta Klicpery. A jistě právem. Zápletku postavenou na záměně osob, jak se tehdy říkalo kuklení, dovádí do překvapivých obrátek. Dodnes půvabná je i parodická linka rytířských příběhů.
Klicpera v divadle, v televizi i opeře
„A tak milovník čižby a zahradnictví, jemnocitný pan profesor Klicpera na první pohled jen milenec nebolestných časů, nám ještě po století zanechává dědictvím postavy živé a plné půvabu či dravosti, žertu či odsudku, protože se v něm poprvé v novodobých Čechách objevila vášeň dramatiky, vášeň hořká, vášeň u něho trochu pedantská – a dobrodružná zároveň, vášeň pozorovat a do jeviště vtělovat člověka. Klicpera! Klasicistní duch, utíkající se do masek, do typů, do početních kombinací situačních. Jeho zásadní objev spočívá v tom, že jako zábleskem pochytí onen jevištní zázrak, kterak dobře objevený typ řekne přemnoho o človíčcích a lidech a kterak figurky, jakoby z papíru čistotně vystřižené a postavené do Veselohry na mostě, nějakým záhadným kouzlem, které se jmenuje divadlo, k sobě připoutají zdání skutečnosti. Hádají se, přou se, jsou směšné zlozvykem nebo chybou srdce, jsou to masky a přece v nich poznáváme sebe a své spolubližní.“
Tato slova uznání napsal režisér Jiří Frejka, který měl Klicperovo dílo ve velké oblibě. Jeho inscenace Zlého jelena z roku 1942 se zapsala nejen do dějin českého divadla, ale i do vzpomínek mnoha diváků. Frejka nebyl rozhodně sám, kdo se z významných českých divadelníků ke Klicperově dílu vracel. Připomeňme inscenace Jindřicha Honzla (právě Hadrián z Řimsů), Emila Františka Buriana (Každý něco pro vlast) nebo film Alfreda Radoka Divotvorný klobouk. Posluchači si možná vybaví televizní inscenaci Hadriána z Římsů s Vlastimilem Brodským v roli Srpoše, nebo Ilju Racka jako rytíře Čelakovského z inscenace Divadla na Vinohradech, ze které existuje televizní záznam. Na základě komedie Veselohra na mostě napsal stejnojmennou operu Bohuslav Martinů. Sluší se připomenout, že toto dílo vzniklo v roce 1935 na objednávku tehdejšího Československého rozhlasu.
Z řeznického tovaryše divadelníkem
V roce 1813 přivedl student medicíny František Klicpera do divadelní skupiny Jana Nepomuka Štěpánka svého jednadvacetiletého bratra Václava Klimenta, takto studenta filozofie. Ten se měl původně stát krejčím a jako řeznický tovaryš se přes Jihlavu a Olomouc dostal do Brna. V roce 1908 začal studovat na pražském Akademickém gymnáziu. Následující studia filozofie po třech letech v roce 1816 opouští a nechává se zapsat na medicínu. Ale ve stejném roce zažívá Klicpera událost, která se pro jeho život ukáže daleko zásadnější – 25. března má ve Stavovském divadle premiéru jeho hra Blaník. Autor v ní dokonce sehrál hlavní roli a vedení divadla mu nabídlo angažmá. Úspěch byl ohromný a zdálo se, že o osudu talentovaného divadelníka je rozhodnuto. V rychlém sledu pak Klicpera napsal další komedie, které se staly základem české dramatiky: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý a první verzi Hadriána z Římsů.
Avšak české divadlo se po krátkém rozmachu dostává do krize. V roce 1819 má Klicpera za sebou dva roky humanitních studií pod vedením Josefa Jungmanna a rozhodne se přijmout místo profesora na gymnáziu v Hradci Králové. Zde bude působit až do roku 1846.
V Praze opanuje český divadelní život Štěpánek a v jeho dramaturgii nebude pro Klicperovy hry mnoho místa. Vstřícněji se k jeho dílu postaví ve svých divadelních aktivitách až o pár let později Tyl. Ale Klicpera nepřestal psát ani v Hradci. Vydal zde vlastní péčí několik Almanachů dramatických her. Ty obsahují jeho snad nejzdařilejší díla: aktovky Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast a Ptáčník.
Klicpera pilně organizuje vlastenecký a divadelní život v Hradci Králové
Dokud to nadřízení trpí, sám ochotnicky hraje. Stále více se však věnuje pedagogické práci. Díky ní se v roce 1846 vrací do Prahy jako profesor na Akademickém gymnasiu. Je to jeho zásluha, že se tento ústav stane prvním gymnáziem, kde se vyučuje v českém jazyce. Na svého profesora budou s díky vzpomínat Neruda, Hálek, Frič, Tyrš a mnozí další.
V roce 1848 se Klicpera zapojil do politiky a byl zvolen za poslance za Hradec Králové. Nakonec ale žádný mandát nepřijal. V roce 1853 byl odvolán z funkce ředitele Akademického gymnasia. Když v roce 1858 nastupuje jako ředitel Stavovského divadla Klicperův žák František Thomé a vyzývá ho, aby se ujal vedení české produkce, Klicpera odmítá. Umírá 15. září 1859.
Osoby a obsazení: Rytíř Světislav, pán na Čelakově (Ilja Racek), Jenovéfa, jeho sestra (Simona Stašová), Ruměna, jeho dcera (Lucie Juřičková), Hadrián z Římsů (Oldřich Vízner), Soběbor (Ivan Trojan), Želmír (Jiří Langmajer), Srpoš (Zdeněk Žák), Jehoň (Antonín Molčík), Lepohlav (Miroslav Táborský) a zpěv Srpoše (Zdeněk Žák)
Rozhlasová úprava: Jarmila Konrádová
Hudba: Jan Frank Fischer
Dramaturgie: Jana Weberová
Režie: Jaromír Pleskot
Natočeno v roce 1994.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka