Arthur Sullivan: Mikádo
Divadelní hledištěFoto: Stock Exchange
Politická satira z Lyrické opery v Chicagu
Mikado je nejen staré označení japonského císaře, ale také dámský, krátce střižený účes, který vyvolal ve dvacátých letech minulého století revoluci v ženské módě, a podle některých i hra s barevnými tyčinkami.
My se však v sobotu 7. ledna 2012 budeme věnovat anglické operetě téhož jména, která vznikla v tvůrčí dílně literáta Williama Gilberta a skladatele Arthura Sullivana. Uslyšíte ji ze záznamu z chicagské Lyrické opery pod taktovkou Sira Andrewa Davise; jednou z hvězd tohoto představení je altistka Stephanie Blythe, kterou znáte z přenosů z newyorské Metropolitní opery (Fricka z Wagnerovy Valkýry a Eduige z Händelovy Rodelindy). Bude zpívat s velkým komediálním talentem jednu z hlavních rolí - obstarožní dámu Katishu, jež se má provdat za následníka trůnu.
Tentokrát se vydáme do japonského města Titipu. Flirtování zde kvete tak nepokrytě, že císař Mikádo vydal zákon o přísných trestech pro zamilované. Potulný hudebník Nanki-Poo (tenorista Toby Spence), který je ve skutečnosti korunním princem v přestrojení, miluje půvabnou Yum-Yum (sopranistka Adriana Chuchman). Brání mu v tom však dvě překážky: má se oženit s obtloustlou Katishou, před níž prchá, a navíc Yum-Yum je pokládána za nevěstu Vrchního kata. Vše je ostrou politickou satirou, která si bere na mušku viktoriánskou prudernost a neschopnost těch, jež o nás rozhodují.
Světová premiéra Mikáda se uskutečnila 14. března 1885 v londýnském divadle Savoy a po premiéře následovalo neuvěřitelných 672 repríz. Touto operetou založili britský dramatik Sir William Schwenck Gilbert a ve své době jeden z nejúspěšnějších skladatelů ostrovní říše Sir Arthur Sullivan anglosaskou zpěvoherní tradici, dobře srovnatelnou s tou, kterou ve Vídni a Paříži rozpoutali Johann Strauss a Jacques Offenbach. Gilbertovy a Sullivanovy operety se staly nejen hity, ale i inspirací a přímým předstupněm muzikálu.
