Čtrnáct zastavení křížové cesty

Křížová cesta v JiřetíněFoto: Jana Šustová

Křížová cesta skladatele Lukáše Hurníka, hodinová vokálně-instrumentální kompozice zpracovávající biblický pašijový příběh, tedy okamžiky na konci života Ježíše Krista, zazněla poprvé v koncertním programu Filharmonie v Hradci Králové loni 26. května. Záznam tehdejšího provedení vysílá stanice Vltava ve velikonočním týdnu, v pondělí 2. dubna večer.

Skladatel zpracoval téma s lehkým, trochu postmoderním odstupem, jako sled čtrnácti obrazů, odpovídajících čtrnácti zastavením křížové cesty podle katolické tradice. Stejně jako při premiéře, i nyní před touto skladbou zazní nejprve Pilátovo krédo z Čapkových Apokryfů a Stokowského symfonické aranžmá jedné Bachovy varhanní skladby. 

Křížová cesta, ať už je to řada božích muk, případně kapliček, nebo série obrazů či reliéfů, kopíruje okamžiky, které se podle tradice, zčásti i podle Bible, odehrály během cesty Ježíše Krista od Piláta na Golgotu, tedy od soudu na jeruzalémské popraviště. Výtvarná díla upomínají, kolik těžkých věcí Ježíš prožil a vydržel poté, co byl vydán k ukřižování. 

Lukáš Hurník napsal skladbu bez prvoplánového přiznání niterné účasti, jako sled výjevů, obrazů i zamyšlení. Církevní skladba to nicméně není. Prolíná se tu mluvené slovo, sólový a sborový zpěv a part orchestru, spíše epický a baladický. Poloze meditace se dílo víc blíží až ke konci. Ani závěr oratoria však není přes melodické pročištění lacině a stoprocentně jednoznačný: v katarzi zůstávají stíny, možná i otazníky nebo pochyby o vlastním postoji k biblické události. 

„Pane, veliký a mocný ve slově i v činu, chceme si v tuto chvíli připomenout velikost tvé oběti života a učit se přijímat kříž,“ zní v úvodu pašijové hry pro sólisty, sbory, recitátory a orchestr. 

Křížová cesta vznikla ve středověku jako projev lidové zbožnosti. Ne všechna její zastavení jsou popsána v Bibli. Jednu věc však Bible říká jednoznačně, totiž že byl Ježíš třetího dne vzkříšen. A tak se i v závěru skladby zpívá o ženě, která šla ke hrobu, uviděla odvalený kámen a spatřila vzkříšeného. – Aleluja, končí skladba. 

Premiérové uvedení rozsáhlé soudobé hudební kompozice, v tomto případě Křížové cesty Lukáše Hurníka, není v tuzemském koncertním dění zas až tak častou událostí. V případě královéhradecké filharmonie to ovšem není takové překvapení - již po několik let totiž své publikum podobným zážitkům vystavuje programově. Vrcholem bývá podzimní festival Hudební fórum, jehož pořádání je neběžnou aktivitou a jehož dramaturgii lze určitě hodnotit v českém kontextu jako objevnou.