Dvořákův Jakobín v Londýně
Jiří BělohlávekFoto: Česká filharmonie
Záznam koncertního uvedení opery v sále Barbican dirigentem Jiřím Bělohlávkem 4. února 2012.
V pondělí 10. září večer vysílá stanice Vltava záznam pořízený britským rozhlasem BBC v Londýně letos 4. února při koncertním uvedení Dvořákovy opery Jakobín. Jiří Bělohlávek, který dílo zařadil do abonentní sezóny Symfonického orchestru BBC, jehož byl do letošního léta šéfdirigentem, měl v sále Barbican k dispozici české a slovenské pěvce. Jakobín je mistrovským dílem české hudební klasiky, v tuzemsku patří k často hraným operám, v cizině se ale příliš neuvádí a jeho koncertní provedení bylo ojedinělým projektem.
Sólisty byli mimo jiné sopranistka Dana Burešová, barytonista Svatopluk Sem, tenorista Jaroslav Březina, sopranistka Lucie Fišer Silkenová, barytonista Aleš Voráček a basista Jan Martinik.
Londýnské působení Jiřího Bělohlávka v čele Symfonického orchestru BBC se počátkem září po šesti plodných a veskrze šťastných letech uzavřelo, náš přední umělec se vrací do Prahy do čela České filharmonie. Jeho koncerty přinesly britskému publiku mimo jiné i nejeden nový zážitek s českou hudbou. V abonentních večerech během sezóny nebo na letním festivalu BBC Proms - vedle kompletu symfonií Bohuslava Martinů a řady dalších zajímavých orchestrálních skladeb – zazněly v koncertní podobě i některé opery. Byla mezi nimi Smetanova Prodaná nevěsta, Julietta Bohuslava Martinů, byl to Janáčkův Osud a Výlety pana Broučka… a letos také Dvořákův Jakobín. Je to opera rozverná a přiměřeně dramatická, příběh o návratu ztraceného syna a o úkladech i odpuštění, také o nabubřelosti a lásce a především o kráse a obměkčující síle tónů, o pověstné české hudebnosti, o láskyplném vztahu Čechů k hudbě, vřelé a něžné, která dokáže obměkčit i nejzatvrzelejší srdce. Známá „školní scéna“ s kouzelně věrným nácvikem kantorovy kantáty k poctě nového pána je mimořádně povedeným číslem, hudebně i divadelně, rozhodně jedním z nejoblíbenějších v našem operním repertoáru.
V Jakobínovi je v líčení poměrů na idealizovaném českém maloměstě na konci 18. století přítomna naivní nadsázka, ale také smíšené odstíny melancholie, sentimentu, humorného nadhledu či sebeironie, s nimiž se všechny konflikty zmírňují ve smířlivém závěru.
O Dvořákově Jakobínovi se v Británii v souvislosti s ojedinělým uvedením opery hovořilo a psalo jako o neprávem opomíjeném mistrovském díle, které poutá pozornost prolínáním humoru a dramatičnosti. V romantickém příběhu je mnoho atraktivního - manželská dvojice v přestrojení, překažené chutě nechtěného ctitele, posměch, zrada, podezření a intriky, láska a smíření… a to vše servírováno s ryzí hudbou. V ní londýnští recenzenti vyzdvihovali mistrovské mísení lyriky a komediálnosti, v provedení českou vřelost i elektrizující hudební energii. „Nádherný večer, plný životního kladu a posvěcený radostí z objevování neznámého,“ napsal letos v únoru po koncertě jeden z kritiků. Jiný vyzdvihl, že Jiří Bělohlávek přistoupil k příběhu a jeho zhudebnění s velkým emocionálním zaujetím, že v něm zdůraznil i temnější stránky, vášeň pro právo a spravedlnost a odpor proti útlaku. Článek jednoznačně zdůrazňuje, jaké štěstí Britové měli, že se mohli během let Bělohlávkova působení tak důkladně, zasvěceně a nově seznamovat s českou hudbou. Autor recenze v deníku The Guardian dodává, že s výjimkou Rusalky jsou Dvořákovy opery mimo území České republiky hrány velmi sporadicky. „Proč tomu tak je, to je skutečná záhada, zvláště když posloucháte Jakobína – je to skvělá partitura,“ uvedl.
