Pionýr Philip Glass
Exkluzivní rozhovor s americkým průkopníkem minimalistické hudby spojený s ukázkami z jeho Hudby o 12 částech a z opery Einstein na pláži.
Všechno začalo nevinně, jak to ostatně bývá. Koncem února 2012 jsem navštívila bývalou impozantní zbrojírnu Park Avenue Armory na východní straně Manhattanu. Konal se tam festival k 75. narozeninám skladatele Philipa Glasse. Na jeho programu totiž byla také skladba Music in Twelve Parts (Hudba o dvanácti částech), která stejně jako další jeho skladby ze 70. let patří mezi novátorská a revoluční díla.
Právě těmi, aniž si to třeba dnešní mladá generace uvědomuje, Philip Glass zcela a zásadně ovlivnil populární hudbu, od té taneční po rockovou. Ten večer trval více jak pět hodin, se dvěma dvacetiminutovými pauzami a jednou hodinovou. Philip Glass za keybordem, zpěvačka Lisa Bielawa za mikrofonem a ostatních pět hudebníků ze Philip Glass Ensemble mě doslova uhranuli. Čím déle jsem setrvávala v přítomnosti opakujících se struktur jeho energické hudby, které se střídaly tu s nenápadnou, tu s razantní obměnou a působily jako ruka obratného maséra na mozku, tím jsem se utvrzovala v pocitu, že slyším něco naprosto mimořádného a že bych chtěla tuto mimořádnost sdílet také s posluchači u nás doma. Gratulace po koncertě nebraly konce a vyčerpaný Philip Glass je přijímal s pohledem upřeným kamsi do prázdna, s jediným přáním si po tom maratónu odpočinout.
S Philipem Glassem jsme tak mluvili až následující den, kdy byl na festivalu pouze posluchačem své hudby. S Petrem Kotíkem, který mě doprovázel, si doslova padli kolem krku a já sledovala setkání dvou skladatelů newyorské scény, kteří se viděli po mnoha letech. Ještě ten týden následovalo pozvání k Philipovi domů. V kuchyni jeho domu v East Village na východní straně Manhattanu jsme po diskusi také o živé scéně soudobé hudby v Ostravě doslova upekli návštěvu Philip Glass Ensemble na Ostravských dnech. Tu kuchyni a Philipův dům jsme pak s Petrem Kotíkem navštívili ještě dvakrát: v červenci s novou zkušeností z organizace operního festivalu NODO v Ostravě, o který se Philip Glass živě zajímal, v září pak během produkcí jeho opery Einstein on the Beach (Einstein na pláži) v BAM (Brooklyn Academy of Music) za účelem rozhovoru pro Český rozhlas 3 – Vltava. Ten jste mohli slyset v Akademii 2. ledna 2013.
To už jsme po dohodě s jeho skvělou manažerkou Lindou Brumbach znali i termín ostravského koncertu Philip Glass Ensemble: 16. srpen 2013. Bylo to během druhé návštěvy Philipa Glasse: Philip nás šel vyprovodit k autu, vyšel z domu téměř v papučích a domácím oblečení. Byla typická newyorská letní noc.
Šli jsme zvolna ulicemi a povídali si o dětech (Philip má čtyři děti, dvě dospělé dcery a dva chlapce ve věku 8 a 10 let), o New Yorku, o lidech, které společně známe. Šel s námi dlouho. Najednou jsem prožívala pocit silné pospolitosti a velkou radost z toho, jak někdo, kdo je oficiálně označován za nejslavnějšího skladatele po Stravinském, dovede být zcela neformálním člověkem. Pocit, jako když se po dlouhé době potkáte s milým společníkem a blízkým přítelem, se kterým jste pořád ta stejná krevní skupina. Řádky, které budete číst, jsou pouhou první čtvrtinou rozhovoru, který jsme s Philipem Glassem vedli 16. září na dvoře za jeho domem. Vymezil na něj 60 minut. Ještě ten den ho totiž čekala pětihodinová produkce Einsteina. Stále se během rozhovoru obracel na Petra Kotíka, se kterým chtěl vzpomínat na kolegy skladatele, diskutovat o kompozičních záležitostech, filozofii a umění, a to daleko více, než odpovídat na otázky, které se týkaly jeho osoby. Na tomto místě bych tak chtěla poděkovat Petru Kotíkovi nejen za to, že inicioval mé setkání s Philipem Glassem včetně rozhovoru pro Český rozhlas, ale že byl velmi ukázněný a Philipovi neustále připomínal, že má před sebou rozhlasový mikrofon. Musel ale Philipovi slíbit, že si na vášnivé výměny názorů najdou čas v Ostravě.
