Sólo pro Isabellu van Keulen
Na světových koncertních pódiích i v nahrávacích studiích se v sólové hře se stále častěji objevují houslisté, kteří sáhnou po viole. Neodolal ani Mistr Josef Suk ani naše vynikající Gabriela Demeterová - dnes bude ale zmínka o holandské umělkyni Isabelle van Keulen.
Důležitý rok v jejím životě byl 1966 a na housle začala hrát v šesti letech. V jedenácti se stala posluchačkou Sweelinckovy konzervatoře v Amsterdamu. Během studií zvítězila v mnohých národních i zahraničních soutěžích - například roku 1983 ve Folkestone soutěž Yehudi Menuhina). Poté studovala u Sándora Végha na konzervatoři Mozartea v Salcburku a rok 1984 byl pro ni mimořádně úspěšný - získala vítězství v soutěži Eurovize Mladý hudebník roku v Ženevě.
Od té doby je zvána k nejprestižnějším orchestrům světa. Jako violistka se poprvé uvedla v roce 1990 a hned vrcholným dílem světové violové literatury. Symfonii s violovým sólem Harold v Itálii Hectora Berlioze provedla s amsterodamským orchestrem Concertgebow, dirigentem byl Edo de Waart.
V komorní hudbě střídá oba nástroje, vystupuje s Hagenovým nebo Borodinovým kvartetem či kvaretem Orlando, v roce 1985 ji pozval Gidon Kremer na svůj festival v Lockenhausu a tak se stala členkou tamního souboru sólistů, s nímž uskutečnila turné po Německu, USA a dálném východě - do Lockenhausu je od té doby zvána pravidelně.
Je uměleckou vedoucí Komorního festivalu v Delfteru a na jaře roku 1995 založila svůj komorní soubor - Isosquartett.
