Třikrát z archivu Metropolitní opery – Giuseppe Verdi: Síla osudu

HousleFoto: Tomáš Vodňanský

Tragická opera Giuseppa Verdiho Síla osudu, k níž podle španělského dramatu „Don Alvaro, o la fuerza del sino“ (Don Alvaro aneb Síla osudu) napsal italské libreto Francesco Maria Piave, měla světovou premiéru v Sankt Petěrburku 10. listopadu 1862.

Základní ideou je láska mezi španělskou šlechtičnou Leonorou di Vargas a poloindiánem Alvarem, potomkem Inků královské krve. Jejich vztah byl zničen dobovými španělskými stavovskými bariérami, mravními předpisy a takzvanou nadřazeností bílé rasy.
V polovině roku 1861 započatá a na jeho konci téměř dokončená opera Síla osudu sklidila při světové premiéře bouřlivý úspěch, který se sice opakoval ještě v Madridu, ale ne už v Itálii. Vinou četných nesrovnalostí děje, řízeného příliš mnoha náhodami, nebyl Verdi s dílem nikdy zcela spokojen. Uvědomme si také, že mezi jednotlivými jednáními uplyne několik let. Není tu tudíž stmelující jednota děje, místa a času.
Na popud svého nakladatele Giulia Ricordiho se Verdi na konci šedesátých let 19. století k titulu vrátil, aby jej přepracoval s tehdejším pěvcem (a později novinářem a libretistou) Antoniem Ghislanzonim. V nové podobě byly oslabeny některé příliš drsné efekty. Milánské provedení druhé verze s velkolepou Terezou Stolzovou v roli Leonory, sopranistkou pocházející z Čech, vzbudilo obrovské nadšení a zaručilo dílu nesmrtelnost.
Děj se odehrává v polovině 18. století ve Španělsku a na válečném tažení do Itálie. Markýz di Calatrava překazí útěk své dcery Leonory s Donem Alvarem. Na znamení úcty odhodí Alvaro pistole na zem, ale z jedné zbraně vyjde rána a kulka smrtelně zasáhne markýze. Než vydechne naposledy, otec svou dceru prokleje. Mstitelem se stává Leonořin bratr Don Carlo, jehož osud zavane po mnoha dramatických proměnách až k poustevně jeho sestry v blízkosti kláštera Madonna degli Angeli. Zde se tragický osud všech tří protagonistů uzavírá – násilnou smrtí obou sourozenců a zoufalstvím Dona Alvara.
V roli Leonory účinkovala v roce 1956 na scéně staré Metropolitní opery v New Yorku chorvatská sopranistka Zinka Milanov, která před druhou světovou válkou byla primadonou Nového německého divadle v Praze (dnešní Státní opera Praha).