Vladimír Jurowski diriguje českou hudbu
Vladimír JurowskiFoto: Petr Veber
Únorové týdny nabídly hudbymilovnému publiku v Londýně formou festivalu několik koncertů s českou tvorbou. Zazněly při nich i objevy - těmi byla pro publikum zejména Symfonie Asrael Josefa Suka a Janáčkovo Věčné evangelium v nastudování a podání mladého Rusa Vladimira Jurowského.
Šéfdirigent Londýnské filharmonie se ukázal jako nový znalec a příznivec české hudby. „Tarase Bulbu už jsem pochopitelně znal, protože to je jedno z Janáčkových nejznámějších děl. Ale Věčné evangelium ne – a dlouho jsem pak toužil tuhle skladbu nastudovat. A potom, o několik let později, jsem poprvé uslyšel Sukova Asraela. To byl opravdový šok. Pochopil jsem, že jde o celý hudební svět, který dosud absolutně neznám…,“ říká umělec (viz audio).
Rozhovor s dirigentem Vladimirem Jurowským. Připravili Petr Veber a Petr Kronika.
Začal se Sukovou hudbou soustavně zabývat, seznámil se postupně i s partiturou Zrání a s Pohádkou léta a s Epilogem. A stále víc toužil přinést tuto hudbu i svému orchestru a tedy londýnskému publiku. „Byl jsem přesvědčen, že nejlepším způsobem, jak ji tady představit, je představit ji v kontextu české hudby. Vyloučil jsem ovšem Dvořáka, který je tu hodně známý a oblíbený a často a docela hodně se hraje. Bylo to moc obyčejné. Spojení Sukovy hudby s Janáčkem tak samozřejmé už není,“ pokračuje Jurowski v rozhovoru natočeném v Londýně.
Narodil se a začal studovat v Moskvě, ale po roce 1990 pokračoval v Drážďanech a v Berlíně a během své slibně se rozvíjející umělecké dráhy se pohybuje už vlastně téměř výhradně na Západě. V roce 1995 debutoval v Královské opeře Covent Garden v Londýně a o rok později začal pracovat v berlínské Komické opeře. Od té doby už se objevil v řadě prestižních operních divadel Evropy a Ameriky, včetně Metropolitní opery. Stal se hudebním ředitelem jedinečného operního festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie. Šéfem Londýnské filharmonie je od roku 2007.
Sukovu tvorbu bude s tělesem určitě postupně uvádět. Jako operní dirigent už řídil Její pastorkyňu Leoše Janáčka. Plánuje do budoucna jeho Příhody lišky Bystroušky a určitě by rád nastudoval i opery Z mrtvého domu a Věc Makropulos. Také by rád poznal a zahrál symfonické básně Vítězslava Nováka a uvažuje i o dílech Bohuslava Martinů. „Na prvním místě pro sebe vidím Epos o Gilgamešovi,“ uzavírá.
