lupa - zvětšovací sklo - a mapa

 

25. a 26. října nás čekají volby do Senátu. Představíme vám různé zahraniční země, které horní komoru mají. Kde se myšlenka zřízení senátu zrodila, jakou má kde tradici a jakým způsobem se její členové v některých státech volí? Z více než 230 zemí světa má nějakou protiváhu dolní komory rovných 90. Kromě tradičních senátních zemí typu Spojených států, Velké Británie či Německa, mají dvoukomorové sněmy i země maličké, jako Antigua a Barbuda v Karibiku nebo mikronéský ostrov Palou.

V historii měl senát různé funkce a lišily se i okolnosti, za jakých horní komory vznikaly. Slovo má politolog Jiří Pehe.

Pehe: Tradičně tato funkce byla jakási v radách moudrých, která byla často stavovsky založena, to znamená, že v senátu v horní komoře zůstaly aristokraté, jako je to ve Velké Británii.

Později se horní komory vyvinuly do reprezentací různých spolkových zemí.

Pehe: Ve státech, které jsou organizovány na federálním nebo spolkovém principu, senáty horní komory plní funkci reprezentace těchto zemí tak, aby větší země v různých federacích nemohly terorizovat země menší. Proto je v senátech, bez ohledu na velikost země, stejné zastoupení, například po 2 senátorech jako v USA.

Podobné je to i v některých latinskoamerických zemích. Federální senát Brazílie má 81 členů volených podle většinového systému na 8 let. Po 4 letech se vždy obnovuje třetina členů a po dalších 4 letech zbylé 2 třetiny. Každý stát zastupují 3 senátoři. V Argentině volí 48 senátorů takzvané provinční shromáždění tak, aby byli po 2 z každé provincie i z federálního distriktu hlavního města. Funkční období je 9 let a každé 3 roky se obnovuje třetina senátorů.

Horní komoru najdeme na všech kontinentech - v Indii a Pákistánu, u protinožců v Austrálii a dokonce i v Africe. V Evropské unii mají horní komoru 2 třetiny zemí. Zatímco volby do dolních komor probíhají v zásadě podobně, poslance volí občané, formování horních komor má velmi různé podoby. Od zmíněné britské sněmovny lordů, jejímiž členy jsou příslušníci šlechty a vysocí duchovní, až po norský lachting do něhož volí sami sebe poslanci dolní komory örlstingu. U nás je, podle politologa Jiřího Pehe problém v tom, že senát vnímá většina lidí jako novotvar.

Pehe: U nás nemáme ani jednu z těchto tradic, to je nedostatek Českého senátu, protože nemá svoje historické zakotvení ani v tom, že by to byla historicky vzniklá rada starších a ani v tom, že bychom měli spolkové uspořádání.