Vycvičení psi nejčastěji hledají lidi ztracené v lese, svým čichem ale odhalí i tělo pod hladinou, vypráví kynologové
Jana Šmídová z Netolic je mistryní světa v záchranném stopování se psem, Pavel Troller z Příbrami pak šéfem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Oba se sešli na šumavském Spáleništi, kde mají kynologové svou výcvikovou základnu. K jejich volnému času patří nejenom výcvik a soutěže, ale i reálné zásahy.
„Vlastně nejvíc jsou naši psi využitelní v plochách. Například v lese, pokud se někdo ztratí,“ říká Jana Šmídová. „Pokud dojde třeba k výbuchu a sesune se dům, tak tam mohou naši psi také pomáhat. Mohou pracovat i na vodě, kde se většinou nejedná prioritně o záchranu života, ale bohužel už hledají utonulé,“ dodává.
Cvičený pes totiž dokáže rozeznat člověka i po smrti. „Cvičíme jak vyhledávání živých osob, tak mrtvých. Pes ale mnohem raději hledá živou osobu, to jeho hledání má úplně jiný charakter, než když nám označí mrtvolu. Na psovi je to dobře poznat, jestli našel živého člověka, nebo osobu po smrti. Mnohem radši štěká na živé lidi,“ popisuje Pavel Troller.
Živé lidi se podaří najít v mnoha z desítek případů, u kterých jihočeští kynologové ročně pomáhají. A je to pro záchranáře, psy i zachráněné šťastná událost. Právě to dává podle Pavla Trollera jejich nelehké, dobrovolné a neplacené práci smysl. A jak zdůrazňuje, je to kolektivní radost. „Na místě jsou nás obvykle desítky, nezáleží na tom, který konkrétní pes člověka našel, důležitý je výsledek,“ komentuje.
Nejčastěji psi hledají lidi ztracené v lese. „Jsou to často lidé s duševním onemocněním, například s Alzheimerovou chorobou. K exponovaným časům patří i houbařská sezóna,“ dodává Pavel Troller. Pes se při práci řídí primárně čichem, nemusí ani přijít do kontaktu s věcmi hledaného.
Hledání ve vodě je překvapivě také závislé na pachových stopách. „Tam pes využívá svůj čich nejvíc,“ zdůrazňuje dokonce Jana Šmídová, „leží na přídi člunu, čuchá, a jakmile ucítí pach, začne štěkat. Psovod pak musí vyhodnotit, podle toho, jak voda proudí, jak fouká vítr a podobně, kde by se mohl hledaný člověk nacházet. Tělo přitom nemusí být jenom na břehu, ale i pod hladinou. Může se nacházet i na dně. I tam ho pes cítí.“
Celý rozhovor o práci kynologických záchranářů a jejich psů s Janou Šmídovou a Pavlem Trollerem si poslechněte online.
Související
-
Máme jen jeden pokus. Vodní záchranář a pes si musejí vždy rozumět, spolupráce je založená na důvěře
Jejich zásahy možná znáte z filmů, ale psí vodní záchranáři působí i v jižních Čechách. Základnu mají v kempu Modřín u přehrady Lipno, odtud vyjíždějí, kam je potřeba.
-
Psí terapeuti se svými páníčky pomáhají a přináší radost. Tam, kde jsou třeba, je posílá Hafík
Intervence za asistence psa, tak se nově říká oboru známému pod pojmem canisterapie. Věnuje se mu třeboňské sdružení Hafík, které pečuje o více než 80 terapeutických týmů.
-
Chodí se psy do nákupních center, vlaků i na eskalátory. Výcvik pomocníků pro nevidomé trvá měsíce
Na 400 vodicích psů vycvičilo středisko při Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých. Nejvhodnějším plemenem pro vodění slepců je labrador. Rád se učí a miluje lidi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
