Antoine de Saint-Exupery

Exuperyho Citadela - to je knížka, o které jsem už tolikrát slyšel, že ji lidé mají doma, někde nablízku, na nočním stolku, často společně s Biblí. Nakonec - je to básnická meditace o smyslu života i světa. Podobenství o lásce, přátelství, svobodě a naději. Slavné Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu jedním směrem patří k Citadele stejně jako myšlenka, že pokora srdce nežádá, aby ses pokořil, nýbrž aby ses otevřel...

Malý princ je asi nejznámější z literárního díla Antoine de Saint-Exuperyho (29. 6. 1900 - 1. 7. 1944), ale Citadela, zdá se mi, je v Exuperyho životě nejzávažnější, jako by to byla koruna rozvětveného stromu otázek a přemýšlení, které Exupery vložil do svých knížek a dopisů. Není snadné být dospělý a proměnit život v poezii přemýšlení, kde je láska nejen obsahem života, ale ve stejné míře také životním cílem; Antoine de Saint-Exupery chtěl takovým dospělým být. Ve chvílích, kdy je veselý, odhalí svou povahu v celém bohatství, hlas bývá většinou ztlumený, když něco vypráví, ruce mu probudí velká gesta - tak vzpomínají na Saint-Exuperyho jeho přátelé. Čtenáři znají knížky ( Noční let, Kurýr na jih, Země lidí), zvláštní druh jeho literární filosofie humanismu a taky Exuperyho okouzlení svobodou a volností modrého nebe bez hranic. Do armády vstoupil spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupery za války jako průzkumný pilot, i když věkovou hranici překonal o deset let. Několikrát je proto odvolán a přeložen do zálohy, znovu se ale vrátil a 31. 7. 1944 odletěl naposledy v půl deváté ráno, benzinu měl v tu chvíli v motoru na šest hodin letu. ( Autor Země lidí zmizel v samotě bez lidí, obývané - snad - jen anděly. P. Šrut)

Dlouho jsem věřil, že Exuperyho zmizení zůstane jednou provždy záhadou a tajemstvím. Byla v tom zároveň i možnost doufat, že spisovatel na své cestě potkal Malého prince a na jeho vesmírné planetě píše další kapitoly z nedokončené Citadely. Spolu s ním tam jsou i Beránek a Růže, květina, za kterou je Malý princ zodpovědný, protože ji k sobě připoutal. "A pro ten čas , který jsi té svojí růži věnoval, je tak důležitá. Lidé na tu pravdu zapomněli," řekla liška, "ale ty na ni zapomenout nesmíš." "Jsem zodpovědný za svou růži," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. Jenže potom našli náramek, který měl Exupery na ruce, a snad dokonce prý i letadlo, ve kterém se naposledy vznesl na oblohu. A tak záhada má své rozluštění a svět Malého prince? Ten je přece jen na stránkách Exuperyho knížky a v jeho fantazii. Anebo se mýlím? Je takový svět i kolem nás? Svět, který věří, že správně vidíme jenom srdcem, protože to, co je důležité, je očím neviditelné... Na světě je jen jeden problém, jen jediný. Vrátit lidem duchovní smysl. Smysl duchovního neklidu. Nelze žít jen pro ledničky, politiku, karty a křížovky...