Dítě by mělo pod stromečkem najít aspoň jednu hračku ze svého seznamu

8. prosinec 2014
Dobré odpoledne

Seznamy vánočních dárků dnešních dětí nebývají skromné, ale psycholožka Elen Sejrková potvrzuje, že to je normální: „Děti běžně chtějí od Ježíška hodně dárků, ale protože obvykle není v silách rodiny splnit všechno. Pak záleží na rodičích, jak to dětem vysvětlí, například že Ježíšek musí obdarovat i ostatní děti.“

Podle psycholožky by bylo fajn, kdyby děti k Vánocům dostaly alespoň jednu hračku ze svého seznamu. „Není většího zklamání, než když pod stromečkem z toho, co si přály, nenajdou nic.“

Když děti své seznamy vytvářejí, buďme při tom, povídejme si s nimi a ptejme se jich, proč si tyto hračky přejí. „Rozhodně od doby, kdy jsou děti schopny své seznamy vytvářet, kdy je malují nebo vystřihují obrázky, je dobré, aby měly reálné pozadí, aby si nepřály dárek za pět tisíc, když na to rodina nemá,“ říká Elen Sejrková. Když je necháme napsat dlouhý seznam, který nemůžeme splnit, děti jsou pak zklamané.

Kluci jsou kluci

Zbraně a bojovné hračky se sice nemusí maminkám líbit, ale podle psycholožky Elen Sejrkové v sobě muži mají bitvy a války geneticky dané. „Až jsme dospělí, tak si my ženy přejeme, aby nás muž ochránil, ale pokud oni si ten boj nemají kde odžít a vyzkoušet, tak to nedokážou.“ Je také dobré, když má s dětmi při střelbě a bojovných hrách dítě kontakt s tatínkem, který mu ukazuje, co a jak.

Pokud si chlapec přeje hračku, která je typická pro děvče, není nutné mít z ní strach, říká psycholožka. „Téměř všichni chlapci si ve školce projdou tím, že se chtějí o někoho starat, vozí si v kočárku medvídka nebo zajíčka a my se nemusíme bát, že je to poznamená. Učí se tam empatii a sociálnímu cítění.“ Jednu nebo dvě hračky pro děvčata mohou kluci doma klidně mít, když si je přejí.

Elen Sejrková ze zkušenosti svých klientů také ví, že nákladné hračky, které umí jen jednu věc, jako pes, který jen běhá a štěká, brzy přestane dítě bavit. „Tady zcela chybí jakákoli tvořivost, není už nic, co by se s tou hračkou dalo dál dělat.“ Je tedy na rodičích, jestli se i přesto rozhodnou dítěti takovou hračku pořídit.

Společenské stolní deskové hry bychom měli pořizovat jen tehdy, když máme sami čas hrát je se svými dětmi. „Pokud čekáme, že ony budou ze hry samotné nadšené, tak se mýlíme. Děti to bez účasti dospělých nebaví. Navíc pro nás i pro ně je to ten nejlépe a nejkvalitněji strávený společný čas. Nad hrou musíme přemýšlet a děti vnímají, že tam s nimi opravdu jsme,“ uzavírá Elen Sejrková.

Chat s Elen Sejrkovou

autor: dak
Spustit audio