Z anestezie se bezpečně probudíte

„Anestezie existuje asi od poloviny 19. století, tehdy byla podána první forma celkové i regionální anestezie. Byly to látky, které v medicíně dnes už nenajdete. V případě inhalačních anestetik to byl éter, který byl velmi rychle nahrazen chloroformem, v případě lokálních anestetik byl první látkou kokain,“ říká Dušan Mach. Bezpečnost pro pacienty se ovšem během století výrazně zvýšila: „O těch 150 let zpátky byla anestezie poměrně nebezpečný počin a lidé, kteří operace nepřežili, se počítali i na desítky procent.“

Tělo vůbec necítí bolest

„V případě celkové anestezie uvedeme pacienta do úplného bezvědomí. Během operace hluboce spí, má vyřazeno veškeré vnímání a necítí bolest, protože jsou mu podávány i léky proti bolesti. U lokální anestezie pak vyřadíme část těla z vnímání bolesti. Pacient je při vědomí, cítí nanejvýš nějaký pohyb, ale necítí bolest. Tuto formu anestezie známe každý například od zubaře,“ vysvětluje Dušan Mach. „Podáváme látky, které přeruší vedení v nervu přinášejícím do mozku a do centrálního nervového systému bolestivé vjemy, proto to nebolí.“

„Anestezie je bezpečná technika,“ uklidňuje primář Dušan Mach. Dodává ale, že se mohou vyskytovat některé nežádoucí účinky: „Spousta lidí pooperační období prozvrací. Anestetika a silné léky proti bolesti mohou vyvolávat pocit na zvracení. My to můžeme ovlivnit jen do určité míry. Podáváme léky proti zvracení, ale občas to na někoho padne a je mu špatně.“ Před operací by pacient neměl jíst ani pít, právě kvůli proti tomuto pocitu, který se po ní může vyskytnout.

Dávka léku se zpravidla podává podle délky operace postupně. „Jsou to látky, které mají poměrně krátký poločas vylučování z organismu. To znamená, že se podávají trvale v průběhu operace, na konci výkonu je vysadíme a pacient se postupně probouzí,“ uvádí Dušan Mach. Množství anestetika se stanovuje i podle tělesné hmotnosti pacienta.